Po rozdělení Rakousko-uherské monarchie 29. října 1918 si bankovky rakousko-uherské banky nadále drží v oběhu v následnických státech, v Království SHS dokonce až do roku 1922.
V lednu 1919 Království SHS provedlo první nastrifikaci nalezených bankovek, přičemž stanovilo, že potvrzení bude uděleno pouze těm bankovkám, které byly vydány do roku 1916, ale ne i pozdějším vydáním. Nastrifikace byla provedena neorganizovaně, a proto byla potvrzena i část bankovek, které nebyly předem plánovány k potvrzení, ale byly staženy z oběhu nebo vydány i po roce 1916.
V listopadu 1919 byla tedy provedena i druhá nostrifikace, která byla podstatně organizovanější, a všechny ověřené bankovky byly tedy staženy z oběhu. Současně byla administrativní státní rozhodnutí první nostrifikací výrazně devalvována ve srovnání se srbským dinárem, ačkoli výše ověřených bankovních bankovkách v oběhu zůstala téměř stejná a výše bankovních bankovkách srbského dináru v oběhu byla více než zdvojnásobená.
Na přání velkých sil Antante a pod francouzskou patronací byla v Bělehradě dne 1. prosince 1918 také vyhlášena země, do níž měly spadnout všechny „južnoslavské“ země tehdejšího Rakousko-Uherského království pod srbskou korunou: Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Takto se v této nové zemi ocitl jako zákonné prostředek platby i papírový peněz vydávaný Austrougarskou bankou, korunou. Tato ta stejná koruně, jak je známo, byla také v Austrálii, Maďarsku, v některých částech Itálie, Rumunska a v Československu používána.
Mezinárodní mírová smlouva s Rakouskem, podepsaná 10. září 1919 v St. Germaine (1), stanovila, že „do dvou měsíců poté, co tento smlouva vstoupí v platnost, všechny státy, které po Austrougarsku zdědily části území … mají označit všechny bankovky Austrougarské banky, které se v jejich území nacházejí, zvláštními znaky …“
Toto mezinárodní závazek Království SHS však království zanechalo již mnohem dříve, v lednu 1919. Ačkoli o nôtrifikaci nalezených bankovek Rakousko-Uherské banky bylo dosud v různých literatuře hodně psáno, z kolekcionářského pohledu je nutné podrobněji prostudovat, kdy a jakým způsobem byla ověřována, tj. kdy a jakým způsobem nebyla ověřována.

I. Bankovky Rakouské uherské banky při kolu 29. října 1918.
V den historického rozhodnutí Chorvatského Sněmu dne 29. října 1918 bylo v kolu 9 druhů bankovek (2):
1 korunová, 1. 12. 1916.
2 korun, 5. 8. 1914 (v likvidaci od 31. 7. 1917)
2 korun, 1.3. 1917.
10 korun, 2. 1. 1904 (v důchodu od 31. 7. 1915.)
10 korun, 2. 1. 1915.
20 korun, 2. 1. 1913.
50 korun, 2. 1. 1902 (v likvidaci od 31. 12. 1916.)
100 korun, 2. 1. 1912.
1000 korun, 2. 1. 1902.
Ačkoli Chorvatský parlament 29. října 1918 prohlásil, že „všechny dosavadní státní právní vazby mezi Královstvím Chorvatska, Slavoně a Dalmácie na jedné straně a Rakouskou říší a císařským císařstvím Rakouska na druhé straně – jsou zrušeny…“ (3) peněžní měna Rakousko-Uherské monarchie v praxi nadále kolovala, zatímco rakousko-uherská banka i nadále vydávala bankovky všude tam, kde do té doby byly zákonnými penězi. Tak již 30. října 1918 byly do oběhu uvedeny dvě nové druhy bankovek „pro mimořádné potřeby“:
25 korun, 27. 1. 1918.
200 korun, 27. 10. 1918.
v jedné straně potištěné, v „offset“ tisku, s označením, že jejich platnost končí 30. června 1919, s doteraz platným rakouským a uherským erbem, stejně jako na ostatních bankovkách Austrougarské banky.
Ten sam den byla v kolonce také vydána běžná bankovka:
20 korun, 2. 1. 1913., II. vydání,
identické bankovky první série, které již byly v koloběhu, ale s mírně změněnou podkladovou barvou a vytištěny v „offsetu“ namísto předchozí verze v „intaglio“ technice s hlubokouhlou tiskovou plochou.
Další a poslední bankovka Austrougarské banky umístěná do koláče v Království SHS byla běžná bankovka:
10 000 korun, 2. 11. 1918.
vyrobena v nejvyšší kvalitě „intaglio“ tiskové techniky, a v kolovém provedení byla vydána 18. prosince 1918, také se všemi státními ozdobami Rakousko-Uherské monarchie a s hodnotou slovně vytištěnou ve všech jazycích monarchie(4).

Pouhé několik dní poté, na Vánoce 25. prosince 1918, ministerstvo financí Království SHS oznámilo, že od 28. prosince 1918 zakazuje do země vstup bankovky Rakousko-uherské banky ve výši vyšší než 1000 korun (5).
V tzv. „jugoslávském“ tisku, tj. tiskovinách beogradského vydání, se v té době často psalo o „bezvýznamnosti“ koruně vůči srbskému dináru. K pravdě připočteme přehled tržních směnných kurzů austrougarské (papírové) korunky vůči americkému dolaru na burze v Curychu(6):
31. 12. 1913 – 1 $ = 4,95 K
31. 12. 1914 – 1 $ = 5,15 K
31. 12. 1915. – 1 $ = 7,50 K
31. 12. 1916 – 1 $ = 9,50 K
31. 12. 1917 – 1 $ = 8,40 K
31. 10. 1918 – 1 $ = 9,80 K
30. 11. 1918 – 1 $ = 11,40 K
31. 12. 1918 – 1 $= 15,75 K
Proto i bez ekonomických znalostí je jasné, že ačkoli vrchol roku 1918 znamenal začátek významnějšího oslabení kurzu, nelze mluvit o kurzu jako o „bezcenném“ penězích bez krytí, zejména proto, že Austrougarská banka řádně vyplatila Království SHS částkou 100.000.000 korun v zlatých mincích jako podíl na zlatém krytu bankovky Austrougarské banky.
II. První nostrifikace 9. ledna 1919.
Na základě pokynů Ministerstva financí, které bylo zveřejněno 8. ledna 1919 Banskou vyhláškou7, začala notrifikace pro Chorvatsko a Slovinsko 9. ledna 1919 a trvala deset dnů, do 19. ledna 1919, kdy byl zákonným předmětem oběhu pouze potvrzená tzv. “SHS“ korunka.
Potvrzovaly je banky a finanční instituce, místní úřady, velitelství srbské armády (tj. armáda Království SHS ještě nebyla zřízena), náboženské instituce, soudy apod. Potvrzení bylo prováděno neorganizovaně a bez přesně stanovených pravidel, takže dnes zaznamenáváme více než 2000 různých značek na bankovkách a mnoho z nich je dokonce zcela nečitelných.
Rozhodnutím Ministerstva financí mohly být potvrzeny bankovky, které Austrougarská banka vložila do koláče do konce roku 1916:
1 korunová, 1. 12. 1916.
2 korun, 5. 8. 1914.
2 korun, 1. březen 1917.
10 korun. 2. 1. 1904.
10 korun, 2. 1. 1915.
20 korun, 2. 1. 1913.
50 korun, 2. 1. 1902.
100 korun, 2. 1. 1912.
1000 korun, 2. 1. 1902.
Nemohly byly přetiskovat bankovky(8):
20 korun, 2. 1. 1913. II. vydání
25 korun, 27. října 1918.
200 korun. 27. 10. 1918.
10 000 korun, 2. 11. 1918.


Tyto bankovky musely být v pobočkách Austrougarské banky vyměněny za bankovky starších emisí a takové bankovky byly předloženy k ověření. Po dokončení procesu bylo zjištěno, že v kolaci 5.323 milionů „SHS“ korun (9).
Ale to nejzajímavější je – co vše bylo potvrzeno? Ačkoli takové či onaké předpisy omezovaly, které bankovky lze ověřovat, na základě dnešních zjištění lze s jistotou konstatovat, že při první obnově ověřování byly kromě bankovek předepsaných k ověřování ověřeny i bankovky, které nebyly určeny k ověřování:
20 korun, 2. 1. 1907.
20 korun, 2. 1. 1913. II. vydání
100 korun, 2. 1. 1910.
Vlastně, bankovku o hodnotě 20 korun, 2. ledna 1913., II. vydání, je velmi těžké odlišit od identické bankovky z prvního vydání, a je zcela pochopitelné, že lidem, kteří vkládali pečeti, mohlo velmi snadno uniknout bankovka druhého, a ne prvního vydání. Kromě toho, mezi takovými potvrzovateli se jistě mohl nacházet i ne příliš odborníků.
Pro bankovky o nominální hodnotě 20 korun. 2. 1. 1910. a 100 korun. 2. 1. 1910. jde o něco jiného. Tyto dva typy bankovek byly staženy z oběhu, 20 korun od 31. 12. 1913. do 31. 12. 1915., a 100 korun od 31. 5. 1913. do 31. 5. 1915., ale s možností následného výměny v pobočkách Rakousko-uherské banky do 31. 12. 1921 nebo do 31. 4. 1921. Takže v té době ještě stále měly zákonnou hodnotu, tj. možnost výměny(10).



Vedle korunky s přetiskem “SHS„ byly v kolu i bankovky v denírských hodnotách Privilegované národní banky Království Srbska. Věrnostní poměr “SHS„ k dináru z 9. ledna 1919., tedy v den začátku nostrifikace, byl pevně stanoven na 2 koruny = 1 srbský dinár. Tedy 50 dinárů za 100 “SHS“ korun. Tento kurz stanovila Privilegovaná národní banka již začátkem listopadu 1918.(11), tedy ještě v době, kdy srbská armáda připravovala průnik na západ a okupaci chorvatských území, například srbská armáda okupovala dne 12. listopadu Kotor a Osijek, 14. listopadu Dubrovník, 18. listopadu Split atd.(12)
Ačkoli je tedy parity stanovena 2:1 ve prospěch srbského dinara, je fakt, že v okamžiku nostrifikace tyto dvě měny měly stejnou kupní sílu (13).
Přesto však stát brzy pokračoval v opravě směnného kurzu „SHS“ korun a srbského dináru na úkor korun (14):
15. 3. 1919 – 1 srbský dinár = 2,50 „SHS“ korunová
25. 5. 1919 – 1 srbský dinár = 3,30 „SHS“ korun
III. Druhá nostrifikace 26. listopadu 1919.
Protože proces první nostrifikace známkami nebyl uspokojivý, Ministerstvo financí Království SHS začalo obnovovat ověřování všech dosud nostrifikovaných bankovek.
Nostrifikace proběhla přilepením adhezivní značky na bankovky, které byly již dříve 9. ledna nostrifikovány. Nicméně bylo přesně stanoveno, které bankovky lze „nostrifikovat“:
10 korun, 2. 1. 1904.
10 korun. 2. 1. 1915.
20 korun, 2. 1. 1913.
50 korun, 2. 1. 1902.
50 korun. 2. 1. 1914.
100 korun, 2. 1. 1912.
1000 korun. 2. 1. 1902.
Bankovky o hodnotě 1 a 2 korun nejsou označené. Adhezivní značky jsou pro jednotlivé typy bankovek navrženy různě: oranžová pro 10 korun, fialová pro 20 korun a zelená pro 50 korun, všechny trojjazyčné; pro 100 korun žlutá a zlatá a pro 1000 korun žlutá a modrá ve třech variantách, v slovenské, chorvatské a srbské verzi, v závislosti na území, na kterém mají být nalepeny(15).


Zajímavé je, že v této příležitosti nebyla označena všechna podaná bankovka. Ve skutečnosti každému podalci bankovek byla přiznána částka 20 % z částky, a to především v bankovkách o hodnotě 50 korun (výroba adhezivní značky pro tento typ bankovek se opozdila) a v pohabovaných bankovkách, přičemž za takto vyvedený peněžní prostředek byla vystavena potvrzení s odůvodněním, že tím zvýší hodnotu bankovek (což se nestalo, protože stát okamžitě znovu vložil zadržené bankovky do oběhu vyrovnáním různých státních potřeb …), přičemž tento výnos bude vyplacen při výměně označovaných bankovek „SHS“ za nové bankovky Království SHS, které jsou v procesu výroby. Z toho se později vzdalo a potvrzení o výplatě peněz na výši do 1000 „SHS“ byla v letech 1922/23 v hotovosti vyplácena vlastníkům, kteří byli uvedeni na jejich jméno (16).
Všechny pochybnosti ohledně kurzu „SHS“ byly odstraněny začátkem roku 1920 – od 20. 1. 1920 byl vztah „SHS“ korun a srbského dináru stanoven jako 4:1, přičemž vztah „SHS“ korun a srbského dináru a nového dináru Království SHS byl stanoven jako 1:1. Takto byla korunová bankovka výrazně oslabena navzdory tomu, že po provedené druhé nostrifikaci výše korun v kolu vzrostla z 5323 na 5686 milionů korun, přičemž výše srbského dináru se zvýšila z 340,1 na až 711,4 milionu(17).
Bankovky „SHS“ byly od 15.3. 1920 (ty s hodnotou 1000 korun) až do 31.3. 1922 (ty s hodnotou 1, 2 a 10 korun) staženy a nahrazeny novými dinary.
IV. A několik informací pro sběratele…
Všechny nôtrifikované královské bankovky mají společné to, že se objevují v nižších stupních zachovalosti. Zjevně mají přednost mezi bankovkami „první“ nôtrifikace ty z 20 krun, z 1. ledna 1907 a z 100 krun, z 1. ledna 1910, které jsou skutečnými raritami (zejména s četvorníkovými tzv. „dalmatskými“ razítky), zatímco za nimi stojí bankovky z 20 krun, z 1. ledna 1913 II. Aufiage. Všechny ostatní bankovky „první“ nôtrifikace nejsou žádnou zvláštní raritou. Mezi bankovkami „druhé“ nôtrifikace je však jedinou raritou bankovka z 50 krun, z 1. ledna 1902, která se nachází velmi, velmi vzácně a to v velmi špatné konzervaci.
Protože přenostřené korunní bankovky jsou předmětem sbírání nejen v oblasti, kde kdysi kolovaly (Slovenie, Chorvatsko a Bosna a Hercegovina, a trochu i Srbsko a Černá Hora), ale i v Rakousku (jejich národní katalog papírových bankovek zahrnuje všechny typy přenostřených korunních bankovek), a protože nenostrifikované rakousko-uherské bankovky jsou nejčastěji s rokem 1900 jako počátkem sbírky i pro sběratele chorvatského národního bankovního peněz, přináší i přehled o tržních hodnotách (v EUR), tak jak byly dosahovány v posledních třech letech na aukcích v USA, Chorvatsku, Slovinsku a Rakousku – s důležitou poznámkou, že uvedené hodnoty platí pro přenostřené bankovky s celým žigem (18):

Poznámky
(1) „Oficiální deník Království SHS“, č. 133, 19. června 1920.
(2) „Oesterreichische Nationalbank“, Vídeň, dr. Ulrike Felberová, vedoucí Archivu OENB.
(3) Dr. Rudolf Horvat, „Hrvatska na mučilištu“, Záhřeb, 1942.
(4) „Oesterreichische Nationalbank“, Vídeň, dr. Ulrike Felberová, vedoucí Archivu OENB.
(5) Nařízení ministra financí č. 1263/1918 ze dne 25. prosince 1918, archiv Národní banky Království SHS.
(6) „Oesterreichische Nationalbank“, Vídeň, dr. Ulrike Felberová, vedoucí Archivu OENB.
(7) „Národní banka Království SHS 1884-1924“, Ljubomir Kosier, Záhřeb, 1924.
(8) Nařízení ministra financí č. 36/1919 ze dne 7. ledna 1919, archiv Národní banky Království SHS.
(9) „Kurz dinara a devizní politika Království Jugoslávie 1918–41.“ Goran Nikolić, Bělehrad, 2000.
(10) „Oesterreichische Nationalbank“, Vídeň, dr. Ulrike Felberová, vedoucí Archivu OENB.
(11) „Srpske novine“, č. 132, 6. listopadu 1918.
(12) „Chorvatsko v mučírnách“, dr. Rudolf Horvat, Záhřeb, 1942.
(13) „Národní banka Království SHS 1884-1924“, Ljubomir Kosier, Záhřeb, 1924.
(14) „Kurz dinara a devizní politika Království Jugoslávie v letech 1918–41“, Goran Nikolić, Bělehrad, 2000.
(15) „Novčani sistem Jugoslavije“, Miodrag Ugričić, Bělehrad, 1967.
(16) „Novac Království Jugoslávie 1918–41.“ Jovan Hadži-Pešić, Bělehrad, 1995.
(17) „Národní banka Království SHS 1884-1924.“, Ljubomir Kosier, Záhřeb. 1924.
(18) „Fruehwald aukce“, Salzburg, „Dorotheum aukce“, Vídeň, www.ebay.at, www.aukcie.hr, www.bolha.com, www.lynknight.com, www.numis.cz, www.ponterio.com.
Autor: Ivan Škrabo
Zdroj: Numizmatické noviny, č. 59, Záhřeb, 2006.







