Bankovka v hodnotě 500 dinárů z roku 1939 bez přetisku

Existují-li 5 440 neotisknutých exemplářů bankovky 500 dinárů s datem 6.5.1939.?

Prošlo je již více než 67 let od té doby, kdy vznikla a zmizela největší záhada jugoslávské notafilie, bankovky Královské Jugoslávské národní banky o hodnotě 500 dinárů z 6. května 1939, a dodnes, navzdory mnoha pověstem, se mluví pouze o jednom známém exempláři této bankovky, který se nachází v kolekci, jejíž majitele – z důvodů pochopitelných pro nás – nebudeme zmiňovat. Kromě tohoto exempláře, o němž má informaci, že skutečně existuje, nikdo dosud nenašel žádný další „zbytek“ tohoto mimořádně krásného bankovní.

Bankovka vznikla těsně před koncem existence Království Jugoslávie, v době, kdy byla jednota ekonomicko-politicko-mezinárodních problémů, a dokonce i už poměrně napjaté země, nezbytná pro její přežití v nebezpečných válečných podmínkách, které již hluboce zasáhly Evropu.

Je vyrobena s zjevným velkým symbolickým významem, tj. snahou o jednotu klíčových národů Jugoslávie: Srbů, Chorvatů a Slovinců. Zvýrazněny jsou monarchistické a státní symboly (podobizna krále, státní vlajka a erb), a také postavy tří idealizovaných mladých dívek, které (umělecky docela úspěšně provedené) pozorují s benevolentním pohledem na postavu krále Petra II. Datováno je 6.5.1939., a podepsali ho guvernér dr. Ivo Belin a člen správní rady dr. Dragutin K. Protić. Autory grafiky, tedy rytců, jsou M. Jošić a Veljko A. Kun, kteří v této novce, bez přehánění, brilantně projevili svůj již jinak vysoce kvalitní a prokazatelně vysoký standard práce. Nezapomíná se ani na to, že tato novka je v mezinárodních kolekcích velmi často zmiňována.

Takto vypadala tato krásná bankovka (dokončený otisk, ale bez data, podpisu a numerace).

O jeho existenci však bylo známo poměrně rychle, ale ne během Království Jugoslávie, nýbrž až po zřízení samostatné Srbska jako administrativní jednotky pod německou vojenskou správou. Objevila se v oběhu jako provizorní bankovka o hodnotě 1000 srbských dinárů emitovaného Srpske narodne banke dne 1. května 1941.

Co tedy nastalo? Na tuto otázku není odpověď žádná k dispozici v dostupné literatuře. Nicméně z posloupnosti historických událostí a z dostupných informací o prvních dnech působení Srbské národní banky lze vytvořit obraz událostí. Proto je třeba začít od léta 1941 a teprve poté se vrátit někdy v létě roku 1940.

Takže krátce po zřízení vojenské vlády v Srbsku Německo zřídilo i vlastní věrnou civilní domácí vládu. Peníze a peněžní vydávání jako základ kontroly každého společenského organismu byly jedním z prvních kroků nové vlády.

Tak již 30.4.1941, tedy pouhých 12 dní po kapitulaci a faktické “ukončení„ Království Jugoslávie, guvernér této německé vojenské správy pro Srbsko právně ještě neexistující Srbská národní banka, rozhodl “o vytvoření bankovek SNB v apoenech 1000, 100 a 10 dinárů…„ (z knihy “Novac Jugoslavije za dobu 2. světové války“, Miodraga Ugričića), především z důvodu, že v záloze v ZIN se nacházel jistý počet předválečných jugoslávských bankovek, jak dokončených, tak i těch v různých fázích výroby. Z této zásoby vznikla nejprve provizorní bankovka o hodnotě 100 srbských dinárů (černým lisováním na obou stranách zcela vytvořené bankovky o hodnotě 100 dinárů z 1.12.1929), poté ta provizorní o hodnotě 10 srbských dinárů (černým lisováním na zcela vytvořeném reversu 10 dinárů z 22.9.1939, zatímco rever byl nevyrobený, tj. prázdný papír, takže byla vytištěna v původních barvách s novým motivem).

Pro provizorní bankovku o hodnotě 1000 srbských dinárů musel být nalezen jiný způsob, protože těch 1000 dinárů z 1.12.1931 nebo 6.9.1935 (nepublikovaná zásoba obou zmíněných vydání byla většinou spálena v peci Trebjesa poblíž Nikšíce v Černé Hoře) nebylo. Nicméně byla nalezena jistá množství plně vyhotovené bankovky 500 dinárů z 6.5.1939, která nebyla ani vydána ani nedorazila včas do Beogardu s ostatními bankovkami Královské národní banky Jugoslávie. A tak z jednoduchého černého tisku 500 dinárů z 6.5.1939 vznikla bankovka o hodnotě 1000 srbských dinárů z 1.5.1941, která byla uvedena do oběhu 4.6.1941, což svědčí o tom, že práce na úpravě provizorního systému trvala jen jeden měsíc.

S velkou jistotou lze říci, že bankovka 500 dinárů byla poslední v sérii tzv. „rezervačních“ bankovek plánovaných a vydávaných v době Království. Každý oběžný apoen (nezapomeňme, že do začátku války bylo v oběhu pouze 3 apoeny, a to 100, 500 a 1000 dinárů) měl svůj „rezervační“ apoen, takže oběžná bankovka 100 dinárů z 1.12.1929 měla „rezervu“ s datem 15.7.1934., a ta z 1000 dinárů z 1.12.1931 „rezervu“ s datem 6.9.1935, takže logicky „rezerva“ byla plánována i pro oběžnou bankovku 500 dinárů z 6.9.1935.

Od ostatních „rezervních“ bankovek pro enigmu 500 dinárů z 6.5.1939. významná je pouze bankovka 10 dinárů vydaná 8.4.1941. – proto byla vydána ta, ale ne tato z 500 dinárů, protože 10 dinárů nesou pozdější datum? Logickým odpovědí může být tato: bankovka 10 dinárů z 22.9.1939. byla vytvořena „na hitro“ (což je patrné z velmi jednoduchého designu a tlustého a méně kvalitního papíru, ale především z naléhavé potřeby vytvořit tak malý apoen, který by vyvedl z oběhu stříbrné bankovky o hodnotě 20 a 50 dinárů s rokem tisku 1938., a bankovka 500 dinárů z 6.5.1939. byla vytvořena na vysoce kvalitním papíru s vysoce kvalitní grafikou, což trvalo nějaký čas.

Takto lze s velmi vysokou mírou jistoty konstatovat následující skutečnosti:

  • Rozhodnutí o vypracování bylo přijato v roce 1939, možná dokonce již v den 6.5.;
  • Konečný grafický vzhled byl přijat až v létě/podzimě 1940;
  • Gravura matrice byla vytvořena nejpozději začátkem roku 1941;
  • Výroba začala nejpozději o měsíc před začátkem války.;
  • V den začátku války byla hotová jistá množství bankovek s datem, podpisem a numerací.

Poslední tvrzení, že do začátku války bylo vyrobeno jisté množství, lze vyzdvihnout s plnou jistotou. Dalším velkým otázkou je, kolik kusů bylo vyrobeno do té doby? Ačkoli to oficiálně samozřejmě není známo, stejně tak není známo, kolik kusů bylo v měsíci od 30.4.1941 do 4.6.1941 převedeno na 1000 srbských dinarů 1.5.1941, z údajů o struktuře oběhu této nyní provizorní bankovky o hodnotě 1000 srbských dinarů k 20.10.1944, kdy byly Bejrut obsazeny partizány, vyplývá, že v ten den bylo v oběhu celkem 6 019 560 kusů. Tento údaj odpovídá i skutečnému stavu, protože v zjištěních bankovky se dnes objevují čísla pouze od série 0241 jako největší, kterou dosud poznal autor.

Nicméně se tu objevuje jedno velké a zásadní otázka: pokud byla vyrobena série 241, tedy série od 0001 do 0241 (každá série obsahuje 25 000 kusů označených 25 číselnými písmeny a každý znak obsahuje 1000 kusů), celkem je to tedy 6 025 000 kusů za předpokladu, že i poslední série 241 byla vyrobená ve všech 25 číselných písmech a každý znak v 1000 kusích. To by znamenalo rozdíl mezi počtem vyrobených a přepálených kusů ve výši 5 440 kusů!!! Přepálených 6 019 560 kusů a vyrobených 6 025 000 kusů.

Existuje tato rozdílnost ve výši 5 440 exemplářů a kde se nachází, byla-li zachráněna, skrývá se-li u nástupce některého bývalého zaměstnance ZIN-u, aniž by o tom věděl? Je tu mnoho otázek, ale žádná odpovědí.

Z dostupných údajů o ostatních vyrobených bankovkách lze konstatovat, že série u většiny exemplářů nejsou „dokončené“, tj. poslední série nebyla vyrobena do posledního exempláře; stejně tak údaje v dostupné literatuře často nejsou úplné ani přesné. Například u bankovky o nominální hodnotě 1000 dinárů z roku 12.1931 lze v literatuře najít údaj, že byla vyrobena v množství 10 až 11 milionů kusů (z knihy J. Hadži-Pešića „Novac Kraljevine Jugoslavije“, z níž autor knihy vychází z množství papíru, které bylo vyžádané k výrobě této bankovky, ale údaje zřejmě nejsou úplné); což je dvakrát menší množství než skutečně vyrobena: autor tohoto článku si také všiml série 0841, která odpovídá nakladu 21 025 000 kusů!

Ale vraťme se k 500 dinarům. Bilo možné v dohledu německého vojáka zaměstnanci v ZIN-u zachovat alespoň jeden jediný exemplář bez přetisku? Na druhou stranu, pokud byla série 241 vyrobena v celém počtu 25 000 kusů, proč nebyla přetiskována ani tato „nedostupná“ částka? Nebo byla přetiskována i tato částka 5 440 kusů a rozdíl v nakladu mezi zjištěnými 20.10.1944. a teoretickou podle vyhotovené série 241 jde na 5 440 možných vytržených bankovek, možná poškozených během téměř čtyř let oběhu, nebo byly tyto 5 440 kusů možná vybrány a eliminovány z nakladu ještě při výrobě bankovky, jako neúspěšné exempláře, ty s chybami, které stroj na tisknutí ztvrdl, nesprávně vytiskl, ztmavly se a podobně?

A ještě jedna neméně důležitá věc: proč ZIN nepřestal vyrábět tuto bankovku (tj. z 500 a poté převedenou na 1000) i nadále? Odpověď může být pouze jedna: matrice byly odneseny, zničeny nebo skryty před Němci. Logickým je, že matrice byly odneseny z ZIN-u spolu s ostatními matricemi běžných i rezervních bankovek Narodne banke, a množství vytištěných bankovek bylo ponecháno v ZIN-u, protože nedošlo k jejich předchozích měsíců převodu do Užice jako ostatních rezervních a ještě neemitovaných oběžných bankovek, vzhledem k tomu, že výroba pravděpodobně začala pouze o měsíc před válkou. Takže Němci se setkali s dosud vytištěnou kvantitou, ale bez matrice, a tak ani s papírem, na kterém by se výroba mohla obnovit. Proto bylo přehnané to, co bylo nalezeno, a urgentně bylo vytištěno nová bankovka o hodnotě 1000 dinárů dne 1. listopadu 1941 jako „nadměrné“ množství bankovek o hodnotě 1000 dinárů. Čím dříve bude zrušena i jediná bankovka SNB, tím dříve nebude na ní možné vytisknout bankovku o hodnotě 500 dinárů z 6. května 1939! Žádné jiné vysvětlení neexistuje.

Je pravda, že dosud se zmiňuje pouze jeden jediný nepodstatný exemplář v soukromé sbírce, ale daleko od očích veřejnosti. V kolekcionářských kruzích se také zmiňuje případ údajného objevení jednoho exempláře v Praze, někde v pozdních 80. letech, ale tato informace je nedůvěryhodná i na úrovni pověsti.

Ať tak či onak, zůstává nadějí, že se v té době najdou alespoň několik těchto neobjasněných exemplářů s datem, čísly a podpisy, což by určitě moc potěšilo mnoho sběratelů. Kdo ví…

Autor: Ivan Škrabo

Přejít na začátek