Po získání státní nezávislosti se Chorvatské republice i přes nedostatek mezinárodního uznání podařilo dosáhnout měnové nezávislosti za obtížných válečných podmínek. Stalo se tak 23. prosince 1991, kdy zavedla novou měnu, chorvatský dinár, který nahradil bývalý jugoslávský dinár.
Hodnota peněz směněných za chorvatskou kunu byla stanovena v poměru 1:1 a Národní banka se stala zcela nezávislou – přestala podléhat Bělehradu a její kontrola přešla pod chorvatský parlament.
Je zajímavé, že Chorvatsko ve 20. století na svém území prošlo šesti měnovými změnami, z nichž mnohé poškodily jeho občany. Před rokem 1918 se používala rakousko-uherská koruna, kterou po sjednocení s Královstvím Srbska nahradil dinár. Tento krok byl provázen kontroverzemi, neboť nové úřady v rámci procesu „nostrifikace“ a označování korunových bankovek snížily jejich hodnotu až o 20 procent. Navíc směnný kurz ve výši čtyř korun za jeden dinár dále oslabil finanční a ekonomickou sílu Chorvatska.
V době existence NDH byla oficiální měnou kuna, avšak v roce 1945 došlo k další konverzi za extrémně nevýhodný kurz 1 000 kun za pouhých 7 nových jugoslávských dinárů. To vyvolalo varování Andrije Hebranga ohledně možných škodlivých důsledků pro Chorvatsko, která však byla ignorována s vysvětlením, že vyšší směnný kurz by prospěl pouze válečným spekulantům, zatímco lidem a ekonomice by uškodil.
Na konci 90. let 20. století bylo Chorvatsko vystaveno novému drancování po „invazi“ Srbské federativní republiky do primární emise peněz, která byla využita k financování jejích potřeb a následných válek. Navzdory chaosu plnil chorvatský dinár během války za vlast úspěšně svou měnovou roli a v den vyhlášení státnosti v roce 1994 byl nahrazen novou měnou – kunou.
Zdroj: YouTube kanál “pro patria” (Toto video bylo původně zveřejněno jako reportáž na webu HRT.)
