Samoborská alchymistka, Černá královna z Medvedgradu, Šenoina Hadí královna, nebo prostě de facto chorvatsko-maďarská, česká a německá královna a císařovna Barbara z Celje (1381–1451) je jedinečnou postavou chorvatské vládnoucí elity. Barbora z Celje, žena výjimečné krásy, byla dcerou hraběte a chorvatského bana Hermana II. z Celje a hraběnky Anny ze Schaunbergu a manželkou uhersko-chorvatského krále Zikmunda I. Lucemburského (1368–1437), a stala se císařovnou po korunovaci svého manžela za císaře Svaté říše římské (Paušek-Baždar, S., 2008, s. 275–280).
O Barbora z Celje koluje řada lidových pověstí týkajících se jejího nevázaného a zhýralého života, její agresivity a ledové krutosti, avšak známá historická fakta o ní ji činí skutečně jedinečnou, a to jak z hlediska jejího charakteru, tak i širokého spektra činností, kterým se v životě věnovala. Vlastnila rozsáhlá panství v oblasti dnešního severozápadního Chorvatska, z nichž nejvýznamnějšími byly hrad Samobor, kde trávila většinu času, pevnost Medvedgrad na Záhřebském hřebenu (Medvednica), stejně jako majetky v Susedgradu, Cesargradu, Kalniku a jinde. Jak víme z historických pramenů (o jejím životě a díle se zmiňovali jiní, protože ona sama nezanechala žádné písemné dokumenty), nechala Barbara z Celje ve sklepě Starého Města v Samoboru vybudovat alchymistickou laboratoř, v níž prováděla četné experimenty s kovy a různými rozpouštědly, což bylo mimořádně vzácné, zejména u ženy.
Původně se pojem „alchymie“ vztahoval na všechny ty snahy, které – pokud je to vůbec možné – se pomocí různých procesů a za použití „kamene mudrců“ přeměnit jakýkoli obecné kov, jako je měď, železo, rtuť, arsen a další, na ušlechtilý (a drahý) kov „vyššího řádu“, jako je zlato nebo stříbro. Hlavním smyslem tohoto úsilí bylo samozřejmě získání pozemského bohatství. Z historie vývoje alchymie a pochopení jejích počátků však také víme, že alchymie není pouhým odrazem touhy po zlatě, ale zahrnuje mnohem důležitější duchovní rozměr a snahu porozumět prapůvodním principům přírody, která usiluje o sjednocení veškeré kosmické existence do jedné celistvosti. Pojem jednoty je v podstatě filozofickým pojmem, který se snaží popsat uvědomění si jednoty vesmíru, přírody a místa lidstva v ní. Vychází z filozofických škol, jako jsou platonismus, neoplatonismus, aristotelismus, gnosticismus a hermetismus (Paušek-Baždar, S., 2017, s. 19–39).
Základním alchymistickým předpokladem tedy je, že na základě takového hlubokého porozumění přírodě lze získat poznatky o způsobech, jakými lze chemické prvky přeměnit na jiné, žádoucí prvky, a možná lze dosáhnout i elixíru nesmrtelnosti. Zvládnutí těchto technik nevyhnutelně přitahuje ty, kdo jsou motivováni výhradně touhou po rychlém zbohatnutí, což značně ztěžuje rozpoznání skutečných pohnutek jednotlivého alchymisty.
Zdroje popisující alchymistickou činnost Barbory Celjské (stejně jako autoři Alexander Bauer, Hermann Kopp a Johann von Laaz, její host v Samoboru, jejichž tvrzení je však třeba brát s rezervou kvůli jejich často problematickým životopisům či prostě kvůli nedostatku původních historických dokumentů) popisují Barbaru z Celje jako lehkou ženu, která navíc měla sklony k podvodům. Například tím, že míchala různé prášky a zahřívala je při vysokých teplotách společně s mědí, jíž měla v hojném množství, (1) a která má původně načervenalou barvu, snadno získala kov stříbrné barvy a prodávala (podvodně vydávala) jej naivním kupcům za čisté stříbro. (2) Pokud tomu tak skutečně bylo, pak lze hovořit o jejích ne zrovna morálních úmyslech.
V každém případě je faktem, že alchymii nemohl provozovat jen tak někdo, a Barbara z Celje byla v tomto ohledu v těchto končinách skutečně výjimečná. Nejznámější legenda o Barbaře z Celje se samozřejmě váže k Medvedgradu a jejímu umění lásky. Příběh vypráví, že Černá královna byla mimořádně krásná a prohnaná, ale zároveň zlá, arogantní a krutá žena s dlouhými černými vlasy, vždy elegantně oděná v černém, čímž si vysloužila tuto přezdívku. Říká se, že vládla nad mnoha zvířaty, z nichž nejstrašnější byl havran – černý a temný pták, vycvičený k tomu, aby každému, kdo se jí postavil do cesty, vykloval oči a ukusal ho k smrti. Do Medvedgradu si přiváděla četné milence, z nichž mnozí se nedožili dalšího dne, a peníze, které vydělala alchymií nebo sebrala svým obětem, stále leží pohřbeny někde na úpatí nedávno kompletně zrekonstruovaného starého města Medvedgrad nebo v jeho bezprostředním okolí.
Legenda také vypráví, že Barbora z Celje uzavřela smlouvu s ďáblem, aby ochránila své bohatství před Turky, kteří vtrhli z východu. Ďábel splnil svou část dohody a Černá královna si za života užívala svého bohatství. V roce 1451 zemřela v Čechách na mor a byla pohřbena v Praze. Jelikož prodala svou duši ďáblu, prý jsou její výkřiky v Medvedgradu slyšet dodnes.
Město Záhřeb má svůj vlastní způsob, jak se vyrovnat se svou „Černou královnou“, a tak slavný záhřebský pivovar Medvedgrad nabízí černé pivo s výmluvným názvem „Černá královna“ a známá dětská pouliční hra „Černá královna 1, 2, 3. Vzhledem k tomu, že Barbara z Celje pocházela z dynastie hrabat z Celje, která vlastnila panství v údolí Savinje a v Kraňsku (v dnešním Slovinsku), Republiku Slovinsko v roce 2014. V roce 2014 se Slovinská republika rozhodla připomenout 600. výročí její korunovace na evropské minci (obrázek č. 117). Na minci se tak objevila i naše královna, která zanechala významnou stopu a stala se součástí četných lidových legend chorvatského národa.
Poznámky
Je známo, že i dnes, ačkoli již nejsou v provozu, se v pohoří Samobor nacházejí měděné doly, z nichž nejznámější je důl sv. Barbory, který leží 5 kilometrů od vesnice Ruda nedaleko Samoboru. Je třeba také poznamenat, že důl je pojmenován po svaté Barboře, patronce horníků, a nikoli po Barboře z Celje.
(2) Z chemie víme, že spojením mědi, rtuti a arsenu vzniká slitina s krásnou stříbřitou barvou.
Autor: Ivor Altaras Penda
Zdroj: Paušek-Baždar, Snježana (2008). „Královna Barbora z Celje jako alchymistka v Samoboru“. Ročenka německé národnostní menšiny…, 15 (1), 275–280
Tento text byl původně publikován v knize “Memento Coin: Historické příběhy o vítězstvích a neštěstích vyprávěné prostřednictvím peněz”autorem Ivora Altarasa Pende.
Jedná se o velmi zajímavou knihu, v níž jsou různá numismatická témata zkoumána prostřednictvím příběhů a která propojuje numismatiku s dalšími společenskými obory, jako jsou sociologie, kulturní studia, historie, ekonomie a filozofie. Každé numismatické téma je vhodně zasazeno do kontextu a souvislostí z jiných oblastí života. Právě tento přístup umožňuje čtenářům pochopit hlubší význam, který mince a bankovky mají pro společnost.
Memento Coin: Historické příběhy o vítězstvích a neštěstích vyprávěné prostřednictvím peněz
ISBN: 978-953-50729-0-4
Barevný tisk; 296 stran; 23 × 27 cm; vázaná kniha.
Cena: 35 EUR Poštovné v ceně.
Kontakty pro objednávky: +385 91 503 9265 – ivoraltaras@gmail.com – Facebook: ivor.penda
Kniha je v prodeji od 8. prosince 2023.
