Věřte tomu nebo ne, EU loni získala vlastní vyznamenání. Ano, čtete správně: po společné měně, společných směrnicích, společných fondech, společných krizích a sdíleném pocitu, že nikdo přesně neví, co se v Bruselu vlastně rozhodlo, byla Evropská unie oceněna také vlastní medailí.
Jeho oficiální název je Evropský řád za zásluhy, to znamená Evropský řád za zásluhy, a byla zřízena dne 5. května 2025 u příležitosti 75. výročí Schumanovy deklarace. Evropský parlament jej popisuje jako první evropské vyznamenání svého druhu, které udělují instituce EU. Je určeno osobám, které významně přispěly k evropské integraci nebo k prosazování a obraně hodnot obsažených ve Smlouvách o Evropské unii.
Myšlenka je tedy v zásadě ušlechtilá, ale… Mír, demokracie, lidská důstojnost, právní stát, evropská integrace a tak dále a tak dále. Vše, co na papíře zní vznešeně, ale v praxi tomu zdaleka neodpovídá, je odměňováno tímto evropským faleristickým výtvorem.
Nařízení, které politici vymysleli pro… no, hlavně pro politiky.
Podle oficiálních pravidel mohou nominace na tuto cenu předkládat předseda Evropského parlamentu, předseda Evropské rady, předseda Evropské komise, hlavy států nebo vlády členských států a předsedové národních parlamentů členských států. O udělení ceny rozhoduje zvláštní výbor složený z předsedy Evropského parlamentu, dvou místopředsedů Evropského parlamentu a čtyř významných evropských osobností.
Jinými slovy: politické vedení navrhuje, politicko-byrokratické vedení rozhoduje a vyznamenání se pak uděluje lidem, kteří – jaká náhoda – velmi často pocházejí ze stejného politicko-institucionálního prostředí.
Samozřejmě se oficiálně zdůrazňuje, že tento řád je určen pro jednotlivce, nikoli nutně pro politiky. Členové a zaměstnanci institucí, orgánů, úřadů a agentur EU jej navíc nemohou obdržet během svého funkčního období nebo doby výkonu služby. Je to pěkná mezera v předpisech. Samotnou strukturu celého systému však lze jen stěží považovat za vyznamenání, které spontánně vychází z občanského života v Evropě. Jde spíše o ocenění, které politický svět uděluje politickému světu, s občasným zařazením někoho z kultury, sportu nebo veřejného života, jen aby to celé nevypadalo jako uzavřené zasedání dalšího evropského byrokratického orgánu.
Tak jsme nakonec dostali ocenění, které se pro běžné Evropany příliš nepodobá občanskému uznání, ale spíše slavnostní ozdobě obleku evropské salónní politicko-byrokratické elity, k níž je pro zpestření (a kvůli tisku) přidána nějaká ta celebrita.
Dokonce to vypadá správně.
Měli bychom však být spravedliví (a méně cyničtí): Z hlediska designu ta výzdoba dokonce vypadá dobře.. Z fotografií vyplývá, že se jedná o kvalitně zpracovaná ocenění v moderním stylu, nikoli o levné suvenýry z blešího trhu. Tvar, smalt, stuha i celkový dojem působí elegantně, seriózně, reprezentativně a natolik atraktivně, že tato cena nemusí hned skončit v šuplíku spolu s akreditačními kartami, USB flash disky a zapomenutými odznaky z evropských seminářů.
Pro nadšence a badatele v oboru faleristiky je to důležitý detail. Vyznamenání není jen politickým symbolem, ale také předmětem, který odráží konkrétní dobu, kulturu a hodnotový systém. Musí mít váhu, hmotnost, symboliku a vizuální autoritu. Evropský řád za zásluhy, alespoň podle dostupných fotografií, splňuje tato kritéria lépe, než by se dalo očekávat od instituce, která je schopná vytvořit větu o 146 slovech bez jediného slovesa, které by někoho potěšilo.
Zde však narážíme na malý problém.
Něco originálního, nebo evropská kopie amerického vyznamenání?
Navzdory svému krásnému a elegantnímu designu se nemůžeme ubránit dojmu, že Evropský řád za zásluhy velmi připomíná americké vyznamenání. Řád za zásluhy. Podobnost nespočívá pouze v obecné koncepci zásluhového řádu, ale také ve vizuálním provedení: hvězda ve tvaru kříže s kuličkami na ramenech, modré a bílé smaltované prvky, středový medailon s hvězdami, věnec a celkový dojem z vzhledu vyznamenání.
Americký Řád za zásluhy (Legion of Merit) patří k nejznámějším americkým vyznamenáním za zásluhy. Evropská verze samozřejmě neobsahuje americkou symboliku – ani by nemohla –, avšak dojem, že se jedná o převzaté faleristické prvky, je těžké přehlédnout.
Možná je to náhoda. Možná je to inspirace. A možná je to naprostý nedostatek jakéhokoli smyslu pro heraldiku a pro význam toho, co by ocenění mělo symbolizovat.
Tři stupně, ale vypadá to jako z nějakého trapného numismatického vtipu.
Největším problémem v oblasti faleristiky však není politika, ani design, ani případná americká inspirace, ale samotné stupně řádu.
Evropský řád za zásluhy má tři stupně:
- Člen řádu
- Vážený člen Řádu
- Čestný člen řádu
A právě tady je třeba se zastavit.
V heraldice je zcela běžné, že řády mají více stupňů. Někdy se tyto stupně pojmenovávají, například Velký kříž, Velký důstojník (Důstojník), Komandér, Důstojník, Rytíř atd. Taková hierarchie má svou tradici, logiku a jasnou symboliku. Můžeme se dohadovat, zda je zastaralá, “aristokratická” či příliš barokní, ale alespoň víme, na čem jsme. Některé státy celou záležitost zjednodušily, takže hodnosti jsou jednoduše očíslovány: 1. třída, 2. třída, 3. třída atd. Někteří lidé se neobtěžují věci komplikovat.
V Evropském řádu za zásluhy najdeme něco, co zní jako členské úrovně v klubu přátel ohrožených zpěvných ptáků: člen, vážený člen, čestný člen. Chybí už jen podporující člen a člen, který má zaplacený členský příspěvek na rok 2026.
Takovéto rozvrstvení působí neohrabaně, neprofesionálně a z hlediska symboliky nepřesvědčivě. Je to, jako by někdo zoufale toužil po systému hodností, ale zároveň se bál použít tradiční tituly z obavy, že by mohly znít příliš monarchisticky, vojensky, hierarchicky nebo – nedej bože – zajímavě.
Výsledkem je kompromis, který nikoho neurazí, ale ani nikoho nenadchne – snad s výjimkou těch, kteří se pohybují ve světě faleristiky, u nichž by to mohlo “zvýšit krevní tlak”. Zkrátka, velmi evropské.
Práva, povinnosti a nepatrné riziko zrušení
Členství v řádu, a to v jakémkoli stupni, i právo nosit příslušné insignie řádu nebo jeho malé insignie nabývají platnosti teprve po oficiálním udělení tohoto vyznamenání.
Znak řádu a malý znak řádu se nosí na levé straně hrudi, s výjimkou znaku čestných členů řádu, který se nosí na krku. Členství v řádu rovněž zakládá právo na vstup do oficiální galerie zasedací síně Rady během plenárních zasedání Evropského parlamentu.
Je to skutečně krásná výsada, i když nevíme, kolik lidí sní o tom, že by jako ocenění za celoživotní dílo dostali příležitost zhlédnout plenární zasedání Evropského parlamentu. Ve světě vyznamenání se objevovaly meče, stuhy, hvězdy, šlechtické tituly, penze a čestné stráže. Evropa nabízí galerii. Skromnou, udržitelnou, institucionální. Možná tento přístup zahrnuje i nějaké občerstvení v podobě kávy, čaje a bezchutných sušenek; to nemůžeme vědět.
Řád může být rovněž odebrán. Například pokud je člen řádu nebo zvolený nositel pravomocným soudním rozsudkem shledán vinným ze spáchání trestného činu, pokud prokáže, že nedodržuje hodnoty, na nichž je Unie založena, nebo pokud zneužívá insignie řádu či jeho malé insignie.
Buďte tedy opatrní, jak je nosíte. Žádné vyvěšování vyznamenání na teplákové soupravy, žádné selfie s medailí v nevhodném kontextu a rozhodně žádné používání medaile jako přívěsku na klíče od služebního vozu. Evropská faleristika je sice mladá, ale zjevně již má svůj vlastní kodex chování. A to je z faleristického hlediska v pořádku.
Závěr: relativně dobré rozlišení, ale slabý příběh.
Evropský řád za zásluhy je v zásadě zajímavý pro nadšence do faleristiky, neboť představuje počátek něčeho, co EU dosud neměla: vlastního oficiálního systému vyznamenání. Jako předmět se, alespoň podle toho, co je k dispozici, jeví jako vysoce kvalitní a reprezentativní. Jako politické poselství je, jak se dalo očekávat, vznešené, slavnostní a poněkud samolibé. Jako systém vyznamenání však trpí neduhem moderní byrokracie: má formu tradice, ale ne její jazyk.
Největším propadákem nejsou laureáti, slavnostní ceremoniál ani evropská rétorika, ale nešikovné názvy akademických titulů. Člen, vážený člen a význačný člen To prostě nezní jako pořadí při udělování ocenění, ale spíš jako rozvržení míst u stolu na slavnostní večeři.
Pro sběratele však platí jedno: EU získala zakázku. První svého druhu. V zásadě jde o atraktivní, novou, politicky významnou a z faleristického hlediska poněkud matoucí záležitost.
V budoucnu se toho možná objeví ještě více, ale doufáme, že to bude na o něco vyšší faleristické úrovni.
Autor: Zlatko Viščević
Obrázky: Evropský parlament, Wikipedie
