Nejnovější poznatky o vzniku dosud nevydaných papírových bankovek FNR Jugoslávie

Národní banka Federativní lidové republiky Jugoslávie nechala vyrobit 16 různých druhů bankovek, které však neuvedla do oběhu. Dnes představují velkou raritu a opravdový skvost ve světě sběratelství. Bankovky, o nichž v oficiální literatuře kromě obrázků neexistuje ani jediná informace, lze rozdělit do čtyř samostatných kategorií: Tři série se týkají exemplářů běžné emise a jedna série exemplářů mimořádné emise, neboli emise pro mimořádné potřeby (jak se tento typ peněz nazývá v publikacích bývalé Národní banky Jugoslávie).

Jednotlivé exempláře těchto bankovek se na sběratelském trhu občas objevují ve velmi malém počtu, některé se pak neobjevují vůbec. Tento článek analyzuje zaznamenané exempláře, které se v posledních patnácti letech objevily na aukcích, jakož i exempláře ze soukromých sbírek, které autor osobně prozkoumal, s cílem shromáždit, pokud možno na jednom místě, všechny dostupné údaje, vzhledem k nedostupnosti a určitému embargu na informace ze strany vydávající instituce. To má smysl i proto, že zmíněné nevydané bankovky nepochybně tvoří součást chorvatské numismatické historie z ne tak dávného, avšak velmi zajímavého a poněkud opomíjeného období.

Nevydané bankovky FNR (Federální lidové republiky) Jugoslávie, zejména ty vytištěné po roce 1945, byly dosud pravidelně provázeny řadou polopravd, přímých dezinformací a spekulací ohledně jejich nákladu, technologie a doby výroby, a zejména ohledně jejich účelu. Důvodem je jistě utajení, které tyto exempláře obklopuje v jejich vydávající instituci, Národní bance Jugoslávie (dnes Srbska) v Bělehradě, od níž nebylo a stále není možné získat ani tu nejmenší informaci. Taková praxe byla běžná za socialismu, kdy bylo téměř vše tajemstvím, ale dnes, zejména po rozpadu státu, již neexistují žádné překážky pro zveřejnění alespoň některých oficiálních informací o těchto „záhadných“ bankovkách.

Mezitím, jelikož jsou takové údaje pro sběratele „lahůdkou“, musíme se spoléhat na stávající, velmi skromnou literaturu a na ojedinělé nálezy jako na nejlepší svědectví o té době z ekonomického, politicko-ideologického i historického hlediska.

Autorovi těchto řádků se podařilo shromáždit všechna dostupná data a zaznamenat výskyt všech typů výše zmíněných bankovek za posledních 15 let na všech aukcích v zemích bývalé Jugoslávie, Evropě a Spojených státech a zaznamenat mnoho exemplářů nacházejících se v soukromých sbírkách známých osobností z tohoto regionu, zejména v posledních čtyřech letech, jelikož podle všeho se právě v této době objevily na sběratelském trhu poslední dochované exempláře. Tímto způsobem vznikl první konkrétnější obraz této kapitoly a tato data jsou poprvé zveřejněna právě v tomto časopise.

V srbské numismatické literatuře byla před čtyřmi lety (1) tématika nevydaných mincí Jugoslávie pojednána z hlediska rozdělení na dvě skupiny: běžné a mimořádné. Dnes, díky podstatně lepšímu a bohatšímu porozumění a po shromáždění dalších údajů, lze konstatovat, že v letech 1949 až 1951 byly vypracovány čtyři samostatné projekty nových bankovek, které se nikdy nedostaly do oběhu. Celkem se jedná až o 16 různých bankovek.

První skupinu nevydaných bankovek tvoří pouze jeden exemplář. Jedná se o bankovku z běžné emise, tedy emise určené k oběžnému oběhu, v hodnotě 5 000 dinárů s datem 1. listopadu 1950.(2) Tato bankovka je součástí pokračování běžné emise bankovek ze dne 1. května 1946 (v nominálních hodnotách 50, 100, 500 a 1 000 dinárů), vytištěná na stejném nažloutlém papíře, bez bezpečnostního vlákna a s plným vodoznakem. Podepsal jej guvernér Národní banky Federativní lidové republiky Jugoslávie Marijan Dermastija. Bankovka je originálním dílem již dobře známých odborníků z Tiskárny bankovek v Bělehradě a na bankovce jsou vytištěna pouze jejich příjmení: Zlamalik a Krnjajić jako autoři lícní strany a Kocmut jako autor rubové strany.(3)

V době, kdy byla tato bankovka vydána, tedy v roce 1951, procházela Jugoslávie ekonomickou reformou s postupným zaváděním tržních prvků (s cílem skoncovat s vážným nedostatkem zboží na trhu s přísně regulovanými cenami a nereálným směnným kurzem), Došlo k drastické devalvaci směnného kurzu dináru z 50,00 na 300,00 dinárů za 1 americký dolar (4), spolu se zavedením „stimulačního“ či „turistického“ směnného kurzu, který byl stanoven na vyšší úrovni než oficiální kurz. V souladu s postupnými tržními zásadami bylo rovněž provedeno obecné zvýšení („vyrovnání“) cen, takže v praxi hodnota dináru klesla ve srovnání s předchozím rokem 5- až 6násobně. V důsledku toho již stávající největší bankovka v oběhu, a to bankovka v hodnotě 1 000 dinárů s datem 1. května 1946, zjevně nestačila pro potřeby oběhu a naléhavě byla zapotřebí bankovka v hodnotě 5 000 dinárů.

Obrázek 1. Národní banka FNR Jugoslávie, 5 000 dinárů, 1. listopadu 1950.
Zdroj: Heritage Auctions, Inc.http://coins.ha.com]

Na sběratelském trhu se tato bankovka objevuje velmi zřídka a obvykle bez řádného sériového čísla (Byl zaznamenán také jeden exemplář ze série BG 092607, což naznačuje, že většina dochovaných exemplářů pochází z tiskového archu, který zůstal nedokončený, tj. nečíslovaný, a který byl následně uchován a vystřižen. Přesný náklad bankovky nelze přesně určit, ale z jediného známého sériového čísla vyplývá, že bylo vyrobeno nejméně 23 092 607 kusů.(5)

Je důležité poznamenat, že tato bankovka (většinou přeložená) se objevuje také s falešným sériovým číslem, a to vše se zjevným cílem podvést naivní a neinformované sběratele (protože číslovaný exemplář může díky své větší vzácnosti dosáhnout až dvojnásobné ceny oproti nečíslovanému). Jedná se však o dodatečně doplněné číslování s nepravidelnými číslicemi různé výšky, které se odchyluje od řádku až o 2 mm, a s vysokými předčíslími, která podle logiky skutečného požadovaného nákladu nemohla existovat.(6)

Neexistují žádné oficiální záznamy o tom, proč tato bankovka nebyla vydána. Je však velmi pravděpodobné, že výrobní technologie neposkytovala dostatečnou úroveň ochrany proti padělání. Již v roce 1952 se začaly bankovky tisknout na o něco kvalitnějším papíře s vloženým bezpečnostním vláknem a do konce roku 1953 Tiskárna bankovek v Bělehradě pořídila hlubotiskové stroje,(8) na nichž byla brzy vyrobena nová 5 000 dinárová bankovka, využívající nejmodernější technologii té doby a vyznačující se výrazně modernějším designem.

Soudě podle všech údajů současně s bankovkou v hodnotě 5 000 dinárů, dne 1. listopadu 1950. V rámci běžné emise vydala Národní banka také sérii deseti bankovek v nominálních hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1 000 a 5 000 dinárů, všechny s datem 1950. Bohužel v žádné literatuře neexistuje jediný oficiální záznam o této sérii a ani od tiskárny či Národní banky nelze o nich získat žádné informace. Je však jisté, že se jednalo o rezervní emisi bankovek nebo o emisi pro mimořádné potřeby, obvykle za válečných podmínek. Nouzové bankovky jsou výtvorem Švýcarské národní banky, která během druhé světové války tiskla paralelní sérii bankovek, které měly v případě měnového zásahu cizí mocnosti do jejího měnového systému okamžitě nahradit bankovky běžné emise v oběhu.(9)

Všechny bankovky řady z roku 1950 mají stejné výrobní znaky jako výše popsaná běžná emise bankovky v hodnotě 5 000 dinárů z 1. listopadu 1950; to znamená, že byly vyrobeny bez bezpečnostního vlákna a na stejném typu nažloutlého papíru, který je zcela prostoupen vodoznakem. Byly podepsány guvernérem NB FNRJ Marijanem Dermastijou, ale na žádné z nich nejsou vytištěna jména jejich tvůrců. Důvodem je pravděpodobně „státní tajemství“.

Obrázek 2. Národní banka FNR Jugoslávie, 20 a 50 dinárů, 1950.
Zdroj: Katz Coins Notes & Supplies Corp. [https://www.katzauction.com]

Tento seriál vznikl především z politických důvodů. V roce 1951 zaznamenaly dějiny Jugoslávie dvě velmi nebezpečné krize. První z nich, tzv. „usnesení Informbura“, které mělo svůj původ v rozkolu mezi Titem a Stalinem z roku 1948, představovalo neustálou hrozbu otevřené vojenské intervence států Varšavské smlouvy proti Jugoslávii. Druhá, tzv. „triestská krize“, vyvrcholila v roce 1952 a až do roku 1954 hrozila, stejně jako první krize, vypuknutím války o Terst a Istrii, tentokrát s Itálií a silami západního politicko-vojenského bloku. Za těchto okolností mohly jugoslávské úřady oprávněně předpokládat možný měnový šok, což činí zavedení rezervní emise bankovek pochopitelným; ta byla určena k okamžitému zásahu s cílem nahradit stávající papírové peníze v oběhu.

Bankovky v hodnotách od 1 do 50 dinárů byly vytištěny bez zamýšleného číslování, protože v té době měly nízkou nominální hodnotu. Z tohoto důvodu není možné odhadnout jejich náklad. Bankovky v hodnotách od 100 do 5 000 dinárů byly očíslovány. Většina exemplářů se však jeví jako z velké části nečíslovaná, což opět naznačuje, že většina vytištěných a očíslovaných bankovek byla zničena a že exempláře, které se dochovaly, jsou ty, které zůstaly v tiskárně a ještě nebyly očíslovány, s největší pravděpodobností v arších, jak naznačují chyby při řezání a nepravidelnosti. U 100-dinárové bankovky je dosud zaznamenané nejvyšší číslo VO 917334, což odpovídá nákladu 54 917 334 kusů. Nejvyšší zaznamenané sériové číslo na 500-dinárové bankovce je AT 804227, což odpovídá nákladu 18 804 227 exemplářů. U 1 000-dinarové bankovky se dosud neobjevilo sériové číslo vyšší než AA 000712, což znamená pouze 712 kusů, a u 5 000-dinarové bankovky bylo zaznamenáno nejvyšší sériové číslo AK 002982, což odpovídá nákladu 10 002 982 kusů.

Zaznamenané údaje samozřejmě nejsou konečné a skutečný náklad nelze určit, dokud se Národní banka v Bělehradě nerozhodne tuto informaci zveřejnit.

Obrázek 3. Národní banka FNR Jugoslávie, bankovky v hodnotě 1 000 a 5 000 dinárů, 1950.
Zdroj: Aukční dům Christoph Gärtnerhttp://www.auktionen-gaertner.de]

Obrázek 3.a. Příklad původního číslování na bankovce v hodnotě 500 dinárů z roku 1950 a obrázek 3.b. Příklad původního číslování na bankovce v hodnotě 5 000 dinárů z roku 1950.

Třetí skupina bankovek představuje ve skutečnosti technicky vyspělejší běžnou emisi, jejímž účelem bylo stažení bankovek z emise 1. května 1946 z oběhu. Do této skupiny patří následující bankovky: 50 dinárů, 1. května 1950; 100 dinárů, 1. května 1949; a 1 000 dinárů, 1. května 1949. Jako datum jejich vydání je třeba uvést rok 1953. u bankovek v hodnotě 50 a 100 dinárů a nejdříve v roce 1954 u bankovky v hodnotě 1 000 dinárů, neboť právě v těchto letech Tiskárna bankovek v Bělehradě přijala (již v popisu bankovky v hodnotě 5 000 dinárů z 1. listopadu 1950) Byly zmíněny dva zásadní prvky při výrobě bankovek: výroba domácího bankovkového papíru a zavedení technologie hlubotisku.

Obrázek 4. Národní banka FNR Jugoslávie, 50 dinárů, 1. května 1950, a 100 dinárů, 1. května 1949.
Zdroj: Muzeum bankovek [www.banknote.ws]

Je jisté, že rozhodnutí (nařízení) o vydání zcela nové emise pro běžný oběh bylo přijato mnohem dříve (pochází z let 1949 a 1950), dlouho předtím, než byly bankovky skutečně vyrobeny, a lze předpokládat, že přednost byla dána spíše výrobě deseti bankovek rezervní emise z roku 1950, která se vzhledem k tehdejší technologii a kapacitám jistě protáhla až do roku 1952.

Bankovky v hodnotě 50 a 100 dinárů se bezpochyby vyznačují mimořádně krásnou grafikou, jsou vytištěny na vysoce kvalitním papíře a bankovka v hodnotě 100 dinárů má navíc zabudované bezpečnostní vlákno. Podepsali je guvernér Marijan Dermastija a autoři Kocmut, Mujadžić a Krnjajić.(10) Podle dostupných údajů vycházejících ze záznamů o všech dochovaných exemplářích, jichž je jinak velmi málo, na 50-dinárové bankovce nese nejvyšší zaznamenané číslování sérii 0182(11), což odpovídá nákladu 4 550 000 bankovek, a toto číslo rozhodně není konečné. Bankovka v hodnotě 100 dinárů je však číslována klasickým číselným řadem a nejvyšší zaznamenané číslo je VS 447187, což odpovídá nákladu 57 448 187 kusů, což opět není konečné číslo.

Obrázek 5. Národní banka FNR Jugoslávie, 1 000 dinárů, 1. května 1949.
Zdroj: Aukční dům Christoph Gärtnerhttp://www.auktionen-gaertner.de]

Nejzajímavější, či spíše nejkontroverznější, je bankovka v hodnotě 1 000 dinárů s datem 1. května 1949, protože byla vytištěna na kvalitním papíře, který Bělehradská tiskárna bankovek v té době prostě neměla k dispozici. Tento papír se nejvíce podobá papíru německé marky ze série z roku 1960,(12) a je identický s papírem použitým u dinárových bankovek, který byl poprvé použit při výrobě bankovky v hodnotě 1 000 dinárů dne 19. prosince 1974. Je proto nesmírně obtížné určit, kde a kdy byla tato bankovka vůbec vyrobena. Byla samozřejmě také podepsána guvernérem Marijanem Dermastijou a designéry Kocmutem, Mujadžićem a Krnjajićem.(13) Již pět let se na sběratelském trhu neobjevila a nejvyšší zaznamenané číslo je série 0153 (rovněž francouzského typu, jako na bankovce v hodnotě 50 dinárů z 1. května 1950). což odpovídá nákladu 3 825 000 kusů, avšak i v tomto případě zůstává otázka celkového nákladu otevřená.

Čtvrtý projekt zahrnuje dvě bankovky v hodnotě 10 a 20 dinárů s vytištěným rokem 1951. Patří do běžné série bankovek, které byly od 1. května vyráběny na stejném papíře a stejnou technologií jako bankovky v hodnotách 100 až 5 000 dinárů. 1955, uvedené do oběhu 25. dubna 1957(14), a lze tedy určit, že byly vyrobeny nejdříve koncem roku 1954, tedy v době, kdy byly v Tiskárně bankovek uvedeny do provozu nové tiskové stroje. A tyto dvě bankovky, stejně jako předchozí nevydané bankovky, nesou podpis guvernéra Marijana Dermastiji a grafický návrh je podepsán Miodragem Petrovićem.(15)

Obrázek 6. Národní banka FNR Jugoslávie, 10 a 20 dinárů, 1951.
Zdroj: Muzeum bankovek [www.banknote.ws]

Tyto bankovky nejsou součástí běžné emise, do níž patří výše zmíněné bankovky projektů 1 a 3. Je totiž jisté, že tyto bankovky měly za cíl stáhnout z oběhu tehdy platné bankovky v hodnotě 10 a 20 dinárů z jugoslávské DF z roku 1944, Tyto bankovky byly uvedeny do oběhu v několika variantách od 20. dubna 1945 a byly anachronické jak po stránce designu, tak z politického hlediska. Do roku 1955 však byly tyto nominální hodnoty inflací téměř znehodnoceny(16), a lze tedy předpokládat, že právě z tohoto důvodu bylo upuštěno od jejich oběhu a bylo rozhodnuto tyto nominální hodnoty místo toho vyrobit a vydat v podobě mincí.(17)

Na podporu tvrzení, že se v té době jednalo o bankovky s téměř zanedbatelnou nominální hodnotou, stojí za zmínku také to, že 10-dinárová bankovka neměla být vůbec číslována, zatímco 20-dinárová bankovka ano. Nejvyšší dosud zaznamenané číslo mezi exempláři, které se objevily v posledních desetiletích, je GA 082663, což odpovídá nákladu 60 082 663 kusů. Zajímavé je, že tento exemplář se objevil jako jediný z nevydaných bankovek s „prvním“ čitatelem, a to AB 000001, AG 000001, AD 000001, BA 000001, BB 00000, BG 000001 a BD 000001. Není vyloučeno, že se objeví i nové předpony sériových čísel pro „první“ číslování. Bankovky s běžnými sériovými čísly se objevují jen zřídka, pokud vůbec; na aukcích v nástupnických státech bývalé SFRJ se čas od času objeví pouze ojedinělý nečíslovaný exemplář.

Na závěr je třeba poznamenat, že byla vydána pouze bankovka v hodnotě 100 dinárů s datem 1. května. V roce 1949 byla 100-dinarová bankovka takřka znovu vydána, následně vytištěna modernější technikou hlubotisku, opatřena datem 1. května 1953 a podepsána guvernérem Vojinem Guzinou.(18) Rovněž základní vzor nevydaných bankovek v hodnotě 10 a 20 dinárů z roku 1951 byl upraven a v podstatě použit pro tisk běžné emise bankovek v hodnotách 100, 500, 1 000 a 5 000 dinárů z roku 1955. (19)

Pokud jde o sběratelskou stránku chorvatské numismatiky, tedy notafilii, je nutné vyvrátit všechny anachronické předsudky, které se v nedávné tragické minulosti počátku 90. let oprávněně vyskytovaly v našem národě vůči všemu, co neslo název a předponu „Bělehrad“, a přijmout jugoslávské bankovky jako nedílnou součást chorvatské měnové historie a historie Chorvatska obecně. Neexistuje jediný důvod, proč by chorvatský sběratel neměl sbírat také jugoslávské bankovky, ani proč by jugoslávské bankovky neměly být zahrnuty do budoucí numismatické literatury o chorvatské numismatice.

(1) „Dinar“, č. 24, vydavatel: Srbská numismatická společnost, Bělehrad, 2005.

(2) Standardní katalog „World Paper Money“, obecná vydání, 11. vydání, Krause Publications, Iola, 2005.

(3) Údaje vycházející z osobní prohlídky originálu dokumentu.

(4) „Výroční zpráva Národní banky Federativní lidové republiky Jugoslávie za rok 1951“, vydavatel: Národní banka Federativní lidové republiky Jugoslávie, Bělehrad, 1952.

(5) Sériová označení od AA do AH představují 20 000 000 kusů a od BA do BG dalších 3 092 607 kusů. Písmenná označení sérií sledují abecední pořadí, protože jugoslávské bankovky byly až do roku 1953 číslovány výhradně v cyrilice.

(6) Jedna taková bankovka řady SA s nesprávným číslem byla dokonce uvedena v Krauseově katalogu (10. vydání), avšak v 11. vydání byl její obrázek odstraněn a nahrazen bankovkou bez čísla. Kdyby byla série SA skutečně vyrobena, činil by do té doby počet vytištěných bankovek 380 000 000, což je zcela nesmyslné. Pro ilustraci: první bankovka v hodnotě 5 000 dinárů série FNRJ, která byla vytištěna a vydána 1. května 1955, měla náklad 64 585 000 kusů.

Od roku 1952 se tedy bankovky v hodnotách 50, 100, 500 a 1 000 dinárů, které byly v oběhu a nesly datum 1. května 1946, vyráběly na novém, kvalitnějším papíru s vloženým bezpečnostním vláknem, což lze považovat za druhou variantu této emise.

(8) „Měnový systém Jugoslávie“, vydala Národní banka Jugoslávie, autor M. Ugričić, Bělehrad, 1967.

(9) Švýcarská národní banka, www.snb.ch, 4. série bankovek v CHF.

(10) Údaje vycházejí z osobní prohlídky originálu dokumentu.

(11) Jedná se o čitatel ve francouzském stylu, který se používal v období Jugoslávského království, kdy jedna série bankovek zahrnovala 25 000 kusů, z nichž každý tisíc nesl jedno z 25 písmen cyrilice (v té době se při číslování emisí používala výhradně cyrilice, nikoli abeceda ABC).

(12) Druhá emise ze dne 2. ledna 1960 v nominálních hodnotách od 5 do 1 000 DM se vyráběla beze změn až do emise ze dne 2. ledna 1980, ve skutečnosti se však tiskla až do počátku 90. let. Zdroj: Deutsche Bundesbank, www.bundesbank.de

(13) Údaje vycházejí z osobní prohlídky originálu dokumentu.

(14) „Peníze v Jugoslávii 1944–1992“, publikace Národní banky Jugoslávie, autor J. H. Pešić, Bělehrad, 1996.

(15) Údaje vycházejí z osobní prohlídky originálu dokumentu.

(16) Například oficiální „turistický“, tj. stimulační, směnný kurz amerického dolaru na kurzové tabuli Jugoslávské národní banky dosáhl hodnoty 1955. V roce 1955 dosáhl oficiální „turistický“, tj. motivační, směnný kurz amerického dolaru na kurzové tabuli Jugoslávské národní banky hodnoty 400 dinárů (v té době činil oficiální běžný kurz 300 dinárů) a cena denních novin, například Vjesniku, již činila 30 dinárů.

(17) Emise mincí FNRJ v hodnotách 10, 20 a 50 dinárů z roku 1955, které byly uvedeny do oběhu dne 25. dubna 1957 na základě rozhodnutí Národní banky FNRJ č. 33/55.

(18) Úřední věstník SFRJ, č. 17/54 ze dne 26. dubna 1954.

(19) Úřední věstník SFRJ, č. 17/57 ze dne 25. dubna 1957.

Autor: Ivan Škrabo
Zdroj: Numismatic News, číslo 62, Záhřeb, 2009.
Obrázky: Aukční dům Christoph Gärtner [http://www.auktionen-gaertner.de], Muzeum bankovek [www.banknote.ws], Heritage Auctions, Inc. [http://coins.ha.com], Katz Coins Notes & Supplies Corp. [https://www.katzauction.com]