Je všeobecně známo, že bankovky Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Království Jugoslávie jsou výtvorem „francouzské školy“ bankovkového designu. První emise bankovek jugoslávského království (s výjimkou bankovky v hodnotě 10 dinárů z 1. listopadu 1920, která byla vyrobena společností American Bank Note Co. z New Yorku) byly navrženy a vyrobeny ve Francii v Banque de France. Podepsali je, tehdy i dnes, přední francouzští umělci, jako například slavný Clément Serveau, který navrhl také mnoho bankovek pro Banque de France, stejně jako L. Deloche a G. Fraipont.
Pozdější emise, ručně kreslené tehdejšími místními umělci ve stylu s patrným francouzským vlivem, byly vyrobeny v tiskárně bankovek v Bělehradě.
Vzhledem k tomu, že francouzské bankovky jsou bezpochyby nejkrásněji zpracované na světě, není divu, že i mnohé z emisí „Královské Jugoslávie“ zaujímají mezi sběrateli vzácných bankovek přední místo z estetického hlediska.
Ačkoli by bylo velmi obtížné rozhodnout, která bankovka Království Srbů, Chorvatů a Slovinců či Království Jugoslávie je „nejkrásnější“, mnozí by se shodli na tom, že 100-dinárová bankovka z 15. července 1934 s vyobrazením Dubrovníku patří mezi absolutní špičku.
Zánik státu však znamenal, že mnoho lidí tuto bankovku nikdy nevidělo ani ji nepoužilo k nákupu. Ačkoli byla oficiálně vydána 8. dubna 1941 jako součást nouzové válečné emise, v praxi se do běžného oběhu dostalo jen velmi málo těchto bankovek. A tady je důvod:
Počátky, vývoj a konec bankovky v hodnotě 100 dinárů, 15. července 1934. Lze ji pozorovat ve fragmentárních úryvcích a také v numismaticky vynikající knize „Peníze v Jugoslávii během druhé světové války“ od Miodraga Ugrčiće, bohužel však ne systematicky, nýbrž pouze v popisech všech ostatních bankovek Národní banky Království Jugoslávie. Při důkladnějším prostudování roztříštěných informací o této bankovce v textu a vyvození jasných a logických závěrů z nich je však možné popsat celou její „životnost“. Ale pojďme po pořádku.
Stavba a válečná stezka
Údaje Národní banky Království Jugoslávie ke dni 31. března 1941 ukazují, že k tomuto datu bylo od 15. července 1934 vyrobeno 24 565 000 kusů bankovky v hodnotě 100 dinárů. Z toho bylo 24 515 000 kusů vyčleněno pro tzv. „zcela mimořádné státní potřeby“ a 50 000 kusů bylo určeno pro běžný oběh. Při vypuknutí války, 6. dubna 1941, byla tato bankovka spolu s dalšími z pokladny Národní banky v Bělehradě převedena do pobočky Národní banky v Užici.
S vypuknutím války však začala i neobvyklá cesta této bankovky. Nejprve z Užice, dne 10. nebo 11. dubna 1941 bylo 5 850 000 kusů (spolu s dalšími bankovkami, avšak tento text se zabývá výhradně bankovkou v hodnotě 100 dinárů z 15. července 1934) odesláno po železnici do Sarajeva (zbylých 18 970 000 kusů zůstalo v Užicích). Součet těchto čísel naznačuje, že bylo vyrobeno celkem 24 820 000 exemplářů, což je o 255 000 více než číslo k 31. březnu 1941 zveřejněné v oficiálních údajích Národní banky, jak uvádí Ugrčićova kniha. Tento rozdíl byl tedy vyroben v závodě v Topčideru mezi 31. březnem a 6. dubnem 1941 a následně odeslán „na bezpečnější místo“ v Užicích.
Tato druhá, větší část bankovek v Užicích nebyla po 6. dubnu 1941 již významněji přesouvána a zůstala tam až do německé okupace, po níž byla vrácena do místa svého původu – Bělehradu. To znamená, že podle dosavadních zjištění byla 100-dinárová bankovka z užické emise ze dne 15. července 1934 používána pouze okrajově a jen krátce, a to až do stažení z oběhu a vydání okupačních bankovek Srbské národní banky. Okrajově, ale přesto byla používána, neboť byla také oficiálně stažena z oběhu na území okupovaného Srbska.
První, menší zásilka, která byla odeslána do Sarajeva, měla mnohem zajímavější osud. Když 11. dubna 1941 dorazila do Sarajeva železniční zásilka bankovek z Užice, bylo to v době naprostého chaosu a nejisté budoucnosti. Němci ještě nedorazili, království se začalo hroutit a v Záhřebu byl vyhlášen Nezávislý stát Chorvatsko, pod jehož správu spadlo i Sarajevo… Uprostřed tohoto zmatku svěřily úřady Královské banky Jugoslávie zničení bankovek poněkud dezorganizované armádě. Ve dnech 14. a 15. dubna 1941 armáda vyčkávala na vhodnou příležitost, neboť bankovky musely být přepraveny z pobočky Národní banky na nádraží. Nádraží však bylo pod neustálým bombardováním, což znemožňovalo přístup, a tak se tento úkol nepodařilo splnit. Německá Wehrmacht nakonec 15. dubna 1941 obsadila Sarajevo a bankovky byly zabaveny (spolu s přibližně 1 100 kg zlata a dalšími cennostmi).
Jakmile se německé úřady ustálily, přišel 23. dubna 1941 z Bělehradu do Sarajeva rozkaz od německého velitele pro Srbsko, aby byly bankovky a zlato ze Sarajeva staženy a vráceny do Bělehradu. Pečlivě organizované německé jednotky rozkaz okamžitě splnily a nakládka začala ještě téhož dne, avšak vzhledem k velkému objemu nákladu nebylo možné ji dokončit za jeden den.
Dne 24. dubna 1941 však do Sarajeva, kde již byl zřízen chorvatský státní orgán, dorazila delegace Chorvatské státní banky. Delegaci vyslal osobně poglavnik Dr. Ante Pavelić s úmyslem ponechat bankovky a zlato ve vlastnictví Nezávislého státu Chorvatsko. V souladu s dohodou mezi Záhřebem a Berlínem Německo zastavilo probíhající přípravy na vrácení bankovek a zlata do Bělehradu a dne 27. dubna 1941 bylo vše neodvolatelně předáno chorvatským orgánům a odesláno do Záhřebu.
Dne 15. července 1934 bylo tedy v Záhřebu vyrobeno 5 850 000 kusů bankovek v hodnotě 100 dinárů. Vzhledem k tomu, že platby ve starém jugoslávském dináru pokračovaly na území NDH o něco déle než v Srbsku, tj. kuna se objevila až o měsíc později než srbský dinár, dostalo se do oběhu v NDH o něco větší množství této bankovky než z kontingentu, který skončil v Bělehradě. Podle oficiálních údajů Chorvatské národní banky patřila tato bankovka mezi ty, které byly staženy z oběhu.
A nakonec oběh – nejprve Sarajevo?
Nejdůležitější závěr, který lze z výše uvedeného vyvodit, je následující:
- Není pochyb o tom, že bylo vyrobeno přesně 24 820 000 kusů této bankovky, což je číslo, které dosud nikde nebylo zveřejněno.
- Ačkoli byly oficiálně vydány 8. dubna 1941 v celém Jugoslávském království, kvůli historickým okolnostem se v té době do oběhu nedostala ani jedna bankovka.
- Tyto bankovky byly v oběhu výhradně v Chorvatsku a Srbsku a možná také v Černé Hoře (katalog Z. Jelinčiće zmiňuje existenci exemplářů těchto bankovek s certifikátem „verificato“, avšak bez obrázku). Do Makedonie ani Slovinska se rozhodně nikdy nedostaly.
- Období oběhu v Chorvatsku a Srbsku se s jistotou datuje až po 15. květnu 1941 a v žádném případě ne před tímto datem. V Srbsku proto, že 24. dubna 1941 nařídil německý velitel v Srbsku, aby byly tyto bankovky z pobočky Národní banky Království Jugoslávie v Užici vráceny do Bělehradu, a naložení, přeprava a příprava bankovek k oběhu trvala alespoň několik dní. V Chorvatsku to bylo ještě později, a to rozhodně až po 27. červenci 1941, kdy byly bankovky shromážděny a odeslány do Záhřebu, přičemž menší část zůstala v Sarajevu. I tam trvalo několik dní, než byly doručeny a připraveny k oběhu, takže můžeme hovořit o stejném časovém rámci jako v případě Srbska.
- Lze opatrně konstatovat, že je možné, Je však možné, že k prvnímu skutečnému uvedení bankovky mezi veřejnost došlo v Sarajevu, jelikož menší část bankovek (z celkového počtu 5,85 milionu) zůstala v sarajevské pobočce Chorvatské státní banky, a proto existuje možnost, že k jejich skutečnému vydání došlo o den či dva dříve.
A ještě něco málo do notafile
Pro sběratele bankovek jsou kromě počtu vytištěných exemplářů neméně důležité i sériová čísla bankovek. 24,82 milionu vyrobených exemplářů bylo rozděleno do 993 sérií po 25 000 kusech, v souladu s klasickým francouzským systémem číslování bankovek (25 písmen × 1 série × 1 000 exemplářů).
Pro upřesnění: sériové číslo má tento tvar: A.0001 000. Sériové číslo je 0001, písmeno A je předpona série (jako předpony se používá 25 cyrilických písmen) a 000 je číslo bankovky (v rozmezí od 000 do 999).
Konkrétně byla bankovka v hodnotě 100 dinárů s datem 15. července 1934 vyrobena v rámci série s čísly od 0001 do 0992. První sériové číslo této bankovky je tedy A.0001 000 a poslední R.0993 999.
Cena na numismatickém trhu v posledních letech výrazně poklesla. Zatímco před deseti lety dosahovala až 60 eur (tehdy 120 DM), dnes se za exemplář v perfektním stavu platí 30 až 35 eur. (Tento článek byl původně publikován v roce 2006, a proto odráží stav trhu v té době. Dnes, o 20 let později, je situace jiná. Pozn. red.)
Na závěr je zajímavé poznamenat, že mezi exempláři prvotřídní kvality se v 90,13 % případů vyskytují bankovky ze série 0483, zatímco ostatní série jsou velmi vzácné. Exempláře s otisky z oběhu, které nejsou příliš běžné, se vyskytují v různých sériích. Z toho lze také vyvodit závěr, že příslušné orgány Chorvatské národní banky a Srbské národní banky během své existence nakonec skutečně řádně zlikvidovaly většinu stažených bankovek tohoto typu.
Autor: Ivan Škrabo
Obrázky: Aukce Katz
