Bankovka v hodnotě 10 000 dinárů z Království Jugoslávie z roku 1936.

Bankovka v hodnotě 10 000 dinárů z bývalého Jugoslávského království, datovaná 6. září 1936, je dnes nejvzácnější bankovkou, na které je uvedeno jméno Národní banky Jugoslávského království. Jen málokdo měl to štěstí, že se mu podařilo obohatit svou sbírku o tento výjimečný exemplář národní numismatiky – národní poklad pro sběratele ze všech nezávislých států, které dnes zaujímají území bývalého království. Lze ji rovněž považovat za významné svědectví o historii zániku státu, který během svých zhruba dvaceti let existence zanechal z pohledu sběratelství či numismatiky velkolepé dědictví.

Vlastnosti

Jedná se tedy o mimořádně atraktivní a pro každého sběratele velmi žádanou bankovku. Je zdobena poutavými motivy: graficky vynikajícím vyobrazením mladého následníka trůnu Petra II. z dynastie Karađorđevićů se státními a monarchistickými symboly na lícní straně a poněkud méně zdařilé umělecké ztvárnění mladého muže a ženy při žni na rubové straně. Vodoznak zobrazuje poprsí srbského krále Petra I. Autory návrhu byli Vojislav Dokić a Panta Stojićević, rytinu vytvořil Veljko A. Kun. Podepsali ji člen představenstva Dr. Ivo Belin a guvernér Dr. Milan Radosavljević. Byla vyrobena výhradně v Tiskárně bankovek v Bělehradě.

Bankovka je mimořádně velká – měří 219 × 131 mm – a to i na poměry té doby, kdy velikost papíru, na němž byla vytištěna, představovala, alespoň v očích veřejnosti, jakýsi symbol její hodnoty.

Bankovka v hodnotě 10 000 dinárů z 6. září 1936 se na sběratelském trhu zpravidla objevuje jen zřídka. Pokud se však objeví, dosahuje na svém „domácím“ území bývalého království relativně vysoké a neustále stoupající ceny. Vzhledem k tomu, že se jedná o nevydanou bankovku, je zajímavé také to, že není běžná ani v nejvyšším stupni zachovalosti (UNC).

Zda se objektivně jedná pouze o vzácnou bankovku, nebo dokonce o raritu, lze posoudit na základě patnáctiletého sledování jejích výskytů na aukcích, veletrzích či v soukromých nabídkách – zkrátka kdekoli na světě, kde se objevila a kde o ní bylo zaznamenáno.

Poznámka: Fond pro zcela mimořádné státní potřeby„

Bankovka v hodnotě 10 000 dinárů z 6. září 1936 patří do zvláštní skupiny bankovek Národní banky Království Jugoslávie, které byly oficiálně označeny jako „Fond pro zcela mimořádné státní potřeby“.

Konkrétně ve vynikající knize Jugoslávské peníze během druhé světové války, v knize Miodraga Ugrčiće se uvádí, že již v roce 1930 začal stát vytvářet rezervu speciálně vytištěných bankovek určených výhradně pro mimořádné válečné potřeby.

„Fond pro mimořádné potřeby státní obrany“, jak se mu říkalo, byl stanoven na šest miliard dinárů a do konce roku 1935 obsahoval tři druhy bankovek, které dosud nebyly vydány: 50-dinárovou bankovku z 1. prosince 1931, 100-dinárovou bankovku z 15. července 1934 a 1 000 dinárů od 6. září 1935, s úplně novým grafickým designem.

Po naplnění tohoto plánovaného fondu bankovek (který byl jinak průběžně navyšován až do roku 1941), byly zahájeny práce na nové kategorii – „Fondu bankovek pro zcela mimořádné státní potřeby“, který měl sestávat z tehdy ještě nevyráběných a nevydaných nominálních hodnot: 20-dinárové bankovky ze dne 6. září 1936 a 10 000-dinárová bankovka ze 6. září 1936 v nominální hodnotě 26 miliard dinárů.

Do konce roku 1939 byl i tento fond podle plánu uzavřen. Z celkové částky byla jedna miliarda dinárů vytištěna v bankovkách o nominální hodnotě 20 dinárů a 25 miliard v bankovkách o nominální hodnotě 10 000 dinárů.

Je třeba poznamenat, že bankovka v hodnotě 20 dinárů se nadále tiskla a byla používána k doplňování „Fondu pro mimořádné potřeby státní obrany“, zatímco bankovka v hodnotě 10 000 dinárů se již netiskla a zůstala výhradně ve „Fondu pro zcela mimořádné státní potřeby“.

Bankovka v hodnotě 10 000 dinárů ze dne 6. září 1936 byla tedy vyrobena v nákladu 2,5 milionu kusů. Podle sériových čísel to znamená, že bankovky byly vyrobeny v rozsahu od prvního čísla A.0001 001 až po poslední číslo A.0100 000. Číslování bylo uspořádáno podle „francouzské“ metody používané do té doby: 0001 je číslo série (série 100) a každá série byla vyrobena s 25 vybranými cyrilickými písmeny (od A do H) a v počtu 1 000 kusů na písmeno (od 000 do 999).

Válka a zkáza

Koncem roku 1938, a zejména počátkem roku 1939, se v Evropě stalo zřejmé, že se blíží válka většího rozsahu. Německá a sovětská invaze do Polska 1. září 1939 definitivně rozptýlila veškeré zbývající pochybnosti.

Již 22. září 1939 vydal ministr financí Jugoslávského království, na návrh Národní banky vydal rozhodnutí č. 442/VIII, na jehož základě mohla banka vydávat bankovky z „Fondu pro mimořádné potřeby státní obrany“ a „Fondu pro zcela mimořádné státní potřeby“, a tak vznikla připravená bankovka v hodnotě 10 000 dinárů.

V té době objem bankovek v oběhu neustále rostl v důsledku rostoucího diskontování státních obranných dluhopisů. Ačkoli se objem bankovek v oběhu zvýšil z 6,9 miliardy dinárů v roce 1938 na 19,7 miliardy těsně před útokem v roce 1941, neznamenalo to, že by bylo nutné vydat bankovku s tak vysokou nominální hodnotou. Dinar si ve skutečnosti udržel svou hodnotu až do samého konce, a to i přes velký nárůst množství peněz (bankovek) v oběhu, a to jak na domácím, tak na devizovém trhu, stejně jako z hlediska kupní síly.

Ale co všechno se dalo na začátku roku 1941 koupit za 10 000 dinárů? Hodně věcí. Konkrétně, podle knihy Směnný kurz dináru a devizová politika Jugoslávského království, podle Gorana Nikoliće měl americký dolar v posledních dnech před válkou oficiální kurz 44,75 dinárů, včetně „primu“ ve výši 28,5% (stimulační příplatek k oficiální hodnotě zavedený po krátkodobém pozastavení směnitelnosti dináru za zlato v roce 1931) a 55 dinárů podle takzvaného „volného“ oficiálního kurzu (pro realistické srovnání je velmi důležité nezapomenout, že dolar v roce 1941 měl až 12- až 15krát větší kupní sílu než dnes: gram zlata měl v roce 1941 hodnotu 1,11 $, v polovině roku 2005 12,35 $ a v polovině roku 2006 dokonce 21,70 $). Hodnota zlatých rezerv Národní banky byla vypočítána podle kurzu 60 000 dinárů za kilogram zlata. Ačkoli ceny v království od poloviny roku 1939 neustále rostly, a to až o přibližně 30 % v prvních třech měsících roku 1941, denní mzda dělníka se na počátku roku 1941 pohybovala kolem 28 dinárů a denní tisk, například, bylo možné zakoupit za 1 až 2 dináry, v závislosti na jeho kvalitě. 10 000 dinárů tedy představovalo velmi velkou částku, kterou většina občanů v životě najednou neviděla.

Pokud vůbec někdy existoval záměr vydat bankovku v hodnotě 10 000 dinárů, byl nakonec opuštěn kvůli rychlému vývoji událostí po 6. dubnu 1941 – v den, kdy Německo, Itálie a jejich spojenci zaútočili na Jugoslávské království. Již v prvních dnech války bylo zřejmé, že konec je na dosah: ban Slovinska vydal 8. dubna 1941 prohlášení o přání Slovinska „odtrhnout se od Jugoslávského království a vytvořit nezávislý stát“ a 10. dubna 1941 byl v Záhřebu vyhlášen Nezávislý stát Chorvatsko. Armáda se začala rozpadat a organizovaný odpor prakticky neexistoval.

Vzhledem k tomu, že úplná porážka byla již jen otázkou času, rozhodl se ministr financí dne 9. dubna 1941 zničit hotovostní rezervu: mimo jiné mělo být spálením zničeno všech 2,5 milionu kusů bankovek v hodnotě 10 000 dinárů, které byly v té době strategicky uloženy v srbském městě Užice.

Spálení se odehrálo 10. dubna 1941 odpoledne ve vesnici Turica nedaleko Užic. Bankovky, zabalené do 50 beden, byly přivezeny vojenskými nákladními vozy na louku určenou pro tuto operaci; bedny byly rozbity sekerami a polity benzínem a vojáci pod dohledem odborníků z Národní banky vše zapálili. Podle oficiálního záznamu bylo spalování dokončeno téhož dne v 19:00.

Co zbývá?

Naštěstí pro nás dnes, či spíše pro všechny sběratele „národních“ papírových peněz z doby Království, nebyli všichni ti úředníci, vojáci, odborníci, komise… dostatečně spolehlivými zárukami toho, že nařízené spálení bylo provedeno v plném rozsahu. Naštěstí pro nás si někdo na té louce v té době včas odnesl řadu vzorků bankovek, částečně z sběratelských a finančních důvodů, částečně jako památku. Kdo ví…

Lze s vysokou mírou jistoty říci, že „zachráněné“ exempláře byly odebrány před spálením, nikoli až po něm, jelikož se mezi nimi nenacházejí žádné exempláře se stopami po ohni. Zdá se, že malý počet bankovek byl jednoduše odebrán z beden těsně před jejich spálením, když už byly bedny rozbity sekerami a připraveny k spálení. To, co bylo zapáleno, shořelo. Je rovněž zřejmé, že to neudělala pouze jedna osoba, ale několik lidí. Některé bankovky jsou v dokonalém stavu, což naznačuje, že byly odebrány za konkrétním účelem, a tedy pravděpodobně někým, kdo si byl vědom jejich sběratelské hodnoty – zřejmě úředníkem Národní banky. Na druhou stranu jsou některé exempláře, a je jich několik, zmačkané a špinavé, jako by byly narychlo nacpané do kapes bez jakékoli snahy zachovat vzhled bankovky – pravděpodobně je vzal jeden nebo více vojáků, kteří se v sběratelství nevyznali. Takové exempláře byly zjevně po léta uchovávány doma, složené a odložené v různých knihách, obalech, kovových či dřevěných krabičkách mezi jinými dokumenty atd.

V každém případě, jak dnes vidíme, se zachovalo jen velmi málo exemplářů. Jak málo? Je velmi obtížné s jistotou říci, kolik bankovek se dochovalo. Lze však říci, že za 15 let, po které se tato bankovka vydávala, se objevila pouze ve čtyřech sériích a v relativně úzkém rozsahu čísel:

od D.0067 657 do D.0067 675 (18 možných kopií)
od H.0077 664 do H.0077 758 (94 možných exemplářů)
od U.0079 101 do U.0079 123 (22 možných exemplářů)
A.0099 004 (1 výtisk)

Počet pozorovaných exemplářů a kvalita jejich zachování se v rámci těchto sérií značně liší.

a/ U série D.0067 se vyskytují bankovky, které jsou obecně nepoškozené a lze je ohodnotit jako UNC nebo stupněm 1, zatímco pouze několik exemplářů vykazuje drobné poškození či zašpinění a lze je ohodnotit jako XF nebo stupněm 2. Z 18 možných exemplářů se během sledovaného období neobjevily všechny, je však velmi pravděpodobné, že nejlépe zachované exempláře skončily ve sbírkách, které se jen zřídka rozprodávají, a proto nelze očekávat jejich častý výskyt.

b/ Série H.0077 má nejvyšší počet exemplářů, avšak žádný z nich není v kvalitě UNC, tj. bez poškození. Všechny exempláře této série vykazují výraznější poškození papíru, zašpinění a chybějící části. Nejčastěji jsou hodnoceny jako Third Grade nebo VF, ačkoli se v nejnižších stupních vyskytují i silně poškozené exempláře. Z 94 možných exemplářů v sledovaném období se objevilo méně než 50. Tato série nicméně skýtá největší prostor pro potenciální nové objevy.

c/ Série U.0079 má nejmenší počet exemplářů, které se vyskytují výhradně v kvalitě UNC, tedy v nejvyšším stupni zachovalosti. Z celkových 22 možných exemplářů se zatím neobjevily všechny, lze však předpokládat, že vzhledem k jejich vysoké kvalitě jsou již součástí sbírek a budou se objevovat jednotlivě a v velmi dlouhých časových intervalech.

d/ Objevil se pouze jeden exemplář ze série A.0099 a ten je zařazen do třetího stupně, tedy ve stavu VF.

Není vyloučeno, že existují i další čísla zmíněných sérií, ani že se dochovaly pouze tyto čtyři série. Faktem však je, že za posledních 15 let se na trhu objevily pouze exempláře spadající do uvedených rozsahů. Zmiňuje se také exemplář z knihy. Bankovky Království Jugoslávie 1918–1941. autor: Jovan Hadži-Pešić, série L.0065, číslo 900, avšak s červeným dotiskem označeným jako „vzorek“, takže se nepočítá mezi „zachované“ výtisky.

Celkově se za posledních 15 let objevilo nanejvýš asi 120 exemplářů:
až 20 kusů v kvalitě UNC,
až 30 v kvalitě XF,
až 50 kusů v kvalitě VF a F,
a několik z nich je ve velmi špatném stavu.

Sběratelská hodnota

(Tento článek byl původně publikován v roce 2006, a proto odráží tehdejší stav trhu. Dnes, o 20 let později, je situace jiná. Pozn. red.)

Na sběratelském trhu se ceny této bankovky značně liší a jsou nepředvídatelné. Podle nejnovějších informací exemplář v kvalitě UNC sotva dosáhl katalogové ceny (zveřejněné v roce 2005 v časopise „Dinar“) ve výši 1 500 €.

Exemplář D.0067 670 v kvalitě UNC byl v roce 2006 prodán na aukci „Barac-Pervan“ v Záhřebu za 1 425 EUR (včetně aukční provize). Těsně před uplynutím pěti let, v časopise „dinar“ č. 17, v přehledu výsledků aukce SND 2001, bylo uvedeno, že exemplář D.0067 657 v kvalitě UNC byl prodán za 1 325 € (včetně aukční provize).

Za zmínku také stojí, že na nejznámější internetové aukci, eBay, nebyl za posledních 15 let nabídnut ani jeden exemplář v kvalitě UNC. Byly nabízeny exempláře série H.0077 v průměrném stavu VF a ceny se v roce 2005 pohybovaly od 350 do 500 eur, v závislosti na prodejci.

Za zmínku také stojí, že exempláře v kvalitě UNC, stejně jako ty s drobnými vadami, které by mohly být ohodnoceny jako AU nebo XF, si najdou kupce okamžitě a bez jakýchkoli potíží. Naproti tomu exempláře v horším stavu, bez ohledu na vzácnost bankovky, se prodávají mnohem hůře. V důsledku toho se očekává, že se cenový rozdíl mezi exempláři v kvalitě UNC a exempláři nižší kvality bude dále zvětšovat, což znamená, že hodnota exemplářů v kvalitě UNC poroste mnohem rychleji než hodnota bankovek nižší kvality.

Závěr

Objektivně vzato je v této chvíli třeba posuzovat míru vzácnosti bankovky v hodnotě 10 000 dinárů z 6. září 1936 z období Jugoslávského království samostatně, a to v závislosti na jejím stavu zachování.

Exempláře v kvalitě UNC lze bez váhání označit za velmi vzácné kusy s „sběratelskou“ cenou, vzhledem k tomu, že v nepoškozeném stavu jich bylo objeveno jen velmi malé množství. Skutečností je, že dnešní tržní cena, ať už se 1 425 € za UNC může zdát jakkoli vysoká, je ve skutečnosti pro tak vzácnou bankovku nízká, neboť tato cena je omezena nízkou úrovní průměrného sběratele na celém „národním“ území bývalého království (ačkoli cena dosažená ve Slovinsku bude jistě vyšší než cena dosažená v Bosně a Hercegovině). Kdyby se jednalo o bankovku ze západoevropské země nebo třeba ze Spojených států amerických, její hodnota by vzhledem k takové vzácnosti byla nejméně desetkrát vyšší.

Exempláře s drobnými či výraznějšími poškozeními by měly být rovněž považovány za velmi vzácné, nikoli však za rarity, jelikož se objevují v určitých cyklech, a jejich cena by proto měla záviset na vkusu sběratele, tedy na tom, co si přeje mít ve svém albu v rámečcích v rámci svého rozpočtu.

Z finančního hlediska je nakonec zcela jisté, že tato bankovka představuje dobrou investici: před deseti lety bylo možné exemplář v kvalitě UNC pořídit za pouhých 500 €, stačilo k tomu trochu vyjednávacího umění, a letos se, světe div se, prodal za 1 425 €. To představuje nárůst o 18,51 % za 10 let, tedy 11,1 % ročně. Žádná bezpečná banka nenabízí takový výnos… a je také jisté, že s rostoucí životní úrovní ve všech „zainteresovaných“ státech, či spíše na „národním“ území bývalého království, poroste i ochota utrácet stále více peněz za originální exemplář. Dokud se ještě dají sehnat…

Známá sériová čísla

Tato tabulka není původní součástí článku, ale je součástí výzkumu zveřejněného na fóru. “Chorvatská numismatika”.

Kromě údajů uvedených v tabulce jsou další údaje uvedeny v v komentářích.

Autor: Ivan Škrabo
Obrázky: Aukce Katz