Ve světě numismatiky, kde se mince studují nejen jako platební prostředek, ale také jako předmět kulturní a historické hodnoty, hrají významnou roli i jazykové charakteristiky mince: nápisy na minci, použitý písemný systém, jazyk a oficiální název mince. V numismatice se proto věnuje pozornost samotnému názvu měnové jednotky (měny), názvům měnových hodnot (nominálních hodnot) a dokonce i hovorovým názvům používaným v každodenní řeči.
Je zcela běžné, že některé mince či bankovky mají v běžné řeči svá specifická označení, a někdy mají dokonce i určité nominální hodnoty svůj vlastní speciální název. Většina lidí pravděpodobně zná pojmy jako: soma, banka, kila, cigla, medo, jezer(ač), rudar, konj, seljanka, stoja, cener, ljubičasta atd. Stejně tak mají měny svá vlastní „lidová“ jména: zelembaći, orlići, markice, švicarci…
Výrazy jako „šuška“, „kinta“, „pare“, „penezi“, „perje“, „šoldi“, „keš“ a „lova“ se často používají jako synonyma pro peníze.
Jedním z nejzajímavějších synonym pro slovo “peníze” je to poslední – „lova“, které má zajímavý etymologický původ.
Málokdo ví, že slovo “lova”, které se používá jako synonymum pro peníze, pochází z romštiny. V romštině znamená “lova” peníze a v širším smyslu také bohatství.
Tento výraz se pojí s romskou skupinou Lovari, původními chorvatskými Romy, kteří se v Chorvatsku usadili již ve 14. století. Lovari se věnovali především obchodu, zejména s koňmi, a právě jejich zapojení do obchodní činnosti vedlo k tomu, že byli pojmenováni podle slova pro peníze (“lovi”). Lovari byli kdysi známí nejen svými obchodními schopnostmi, ale také tím, že byli jedinou romskou skupinou, která tradičně žila v trvalých obydlích.
Tato etymologická souvislost mezi slovem “lova” a romskou kulturou Lovarů nabízí zajímavý vhled do historické a kulturní výměny a přispívá k pochopení toho, jak se jazykové výrazy mohou stát nedílnou součástí širšího společenského užití. V numismatickém kontextu tato informace dále obohacuje pochopení kulturního a historického kontextu, v němž jsou peníze používány a vnímány.
Autor: Zlatko Viščević
