5. září 1923 se ve Zlosele u Kupresu narodila Zorka (Zora) Livančićová, páté a poslední dítě Iliji a Kate (rozené Miloradové). Jelikož byl její otec kovářem, měla Zora po celý život přezdívku „Kovačuša“. Zlosela byla největší chorvatskou vesnicí v regionu Kupres, která v té době měla více obyvatel než samotné město Kupres. Skládala se z několika rozptýlených osad a situace je podobná i dnes.
Dne 11. srpna 1940 se ve Slimeně u Travniku konala velká meziregionální (celochorvatská) výstava lidové tvorby, kterou uspořádal Svaz rolníků a jíž se zúčastnilo až 26 souborů lidových tanců. Za folklórní soubor ze Zlosele vystoupila také Zora, které bylo těsně před 17. narozeninami. Kombinace její krásy, mladosti, štíhlosti a výšky, stejně jako jejího krásného, autentického lidového kroje, vedla k tomu, že jí byl udělen lichotivý titul nejkrásnější dívky v nejkrásnějším kroji na festivalu (což je sporné tvrzení, jelikož v dostupných archivech neexistuje žádný záznam o tom, že by se taková či podobná soutěž konala). Upoutala pozornost mnoha fotografů, kteří se této folklórní akce účastnili a fotografovali krásné kroje a zajímavé účastníky. Právě okolnosti této události měly mít na její život významnější dopad a o pár let později jej nečekaným způsobem ovlivnily.
Krátce po náboru, 13. října, se Zora provdala za Franja Šariće v Begovo Selo nedaleko Kupresu. Nastal rok 1941 a na jaře vypukla v této oblasti válka. V dubnu se Franjo přidal k armádě, konkrétně ke Kuprešské brigádě. Zora porodila v červenci téhož roku syna Marka a v dubnu 1943 dceru Nevenku.
V říjnu 1943 partyzáni obsadili Kupres a okolí a vyhnali odtud celé chorvatské obyvatelstvo, včetně Zory s jejími dvěma malými dětmi. Za těchto válečných okolností se ocitli v Karlovcích (dnes Sremski Karlovci). V prosinci téhož roku, během systematického vypalování domů v Kupresu partyzány, byl zapálen i rodný dům Zory ve Zlosele.
V době, kdy byla koncem května 1944 vydána bankovka v hodnotě 5 000 kun, byla Zora stále v exilu spolu s ostatními členy rodiny Kuprešakových. Členové její rodiny, stejně jako většina jejích spoluobčanů, kteří znali příběh o tom, že Zora byla vyfotografována v tradičním kroji na předválečním jarmarku ve Slimeně, a vzhledem k její fyzické podobnosti s dívkou na bankovce, neměli vůbec žádné pochybnosti o tom, že na bankovce je vyobrazena právě jejich Zora.
Franjo sloužil v armádě až do konce války a byl si vědom toho, že se již nebude moci vrátit k normálnímu životu. Spolu s asi stovkou členů domobrany a ustašovců se dlouhou dobu skrýval v okolních lesích.
Po návratu do svého zdevastovaného domu v Begovo Selo v roce 1946 byla Zora nucena sama živit své děti a tchýni a starat se o domácnost. V poválečném období bylo v ekonomicky zdevastovaném kuprešském regionu obtížné najít jakoukoli práci. Často ji odmítali, protože její manžel byl během války členem ustašovců, a v některých případech i proto, že se objevila na bankovce bývalého státu. Dělala to jediné čestné, co v té době mohla, a to byla většinou manuální práce. Její manžel Franjo ji někdy tajně navštěvoval pod rouškou noci.
Franjo se spolu se zbytkem svých přeživších spolubojovníků vzdal až na počátku roku 1948, poté, co od nových úřadů obdržel (falešné) sliby, že se jim nic nestane, pokud se nedopustili žádných válečných zločinů. Po kapitulaci však byli všichni zatčeni a odvezeni do vězení. Franjo netušil, že již v květnu 1945 ho vojenský soud v inscenovaném procesu na základě falešných svědectví odsoudil v nepřítomnosti k 15 letům nucených prací za zločin, který nespáchal. Podle členů rodiny nesl v době procesu stigma toho, že byl manželem ženy, jejíž podobizna se objevila na ustašovské bankovce. V září téhož roku porodila Zora syna Boža.
Poté, co v roce 1958 zemřela její tchyně, Zora po dohodě s Franjem prodala dům a v naději na lepší život se se svými dětmi natrvalo odstěhovala z oblasti Kupreški. Svůj život pokračovala v Bilje, kde nastoupila do práce v masokombinátu.
Franjo si odpykal trest ve většině nechvalně proslulých partyzánských věznic a táborů. Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu, do kterého se dostal v důsledku různých mučení a špatných hygienických podmínek, byl propuštěn v prosinci 1959. Na Franjovo naléhání se znovu sjednocená rodina přestěhovala do Vinkovců, kde se již usadili jeho příbuzní. V roce 1961 si koupili pozemek a začali stavět dům, a Zora si našla práci v cihelně.
Franjovo již tak chatrné zdraví se dále zhoršovalo a v roce 1969 zemřel. Zora žila po zbytek života v rodinném domě se svým synem Božem a jeho rodinou. Zemřela 11. února 1997. Byla pohřbena na hřbitově ve Vinkovcích vedle svého manžela. Její rodina si ji bude pamatovat jako čestnou, poctivou a pracovitou ženu, pro kterou byla rodina vždy na prvním místě. (Biografické údaje použité v tomto textu poskytla Anka Šarić, Zorina snacha)
*****
Když se tato bankovka objevila v oběhu, mezi obyvateli Kuprešacu se začalo spekulovat o tom, kdo by ta dívka mohla být. Téměř každá vesnice měla svou vlastní kandidátku, přičemž svá tvrzení zakládala výhradně na fyzické podobnosti “své dívky” s ženou na bankovce, avšak bez jakéhokoli faktického podkladu pro tato tvrzení. Pouze dvě ženy měly další argumenty na podporu této teorie. Jednou z nich je Zora.
Vzhledem k její fyzické podobnosti s dívkou na bankovce a k tomu, že byla na předváleční výstavě ve Slimeně oblíbenou modelkou fotografa, vzniklo mezi obyvateli Zloselje přesvědčení, že ona je skutečně tou dívkou a že fotografie z té výstavy, na které se objevila, posloužila jako předloha pro kresbu na bankovce. Zora i její rodina o tom byli stejně přesvědčeni. Toto přesvědčení ještě více posílilo stigma “dívky, která zdobila ustašovskou bankovku”, které celá rodina nesla po válce i dlouho poté a které vedlo k tomu, že Franjo dostal delší trest odnětí svobody. Zora zemřela v přesvědčení, že to byla právě ona, jejíž podobizna byla vyobrazena na bankovce v hodnotě 5 000 kun.
Zora však nemohla tušit, že se stane následující…
Při navrhování pohlednic ze série „Chorvatské národní kroje“ využil jejich autor Vladimir Kirin fotografie Toši Dabace, které vznikly převážně na výstavách chorvatské selské kultury v Záhřebu v druhé polovině 30. let 20. století. Pro kresby postav na bankovkách NDH, jejichž autorem byl rovněž on, použil jako předlohy své vlastní dřívější práce z těchto pohlednic. Pohlednice, kterou použil při navrhování motivu na bankovce v hodnotě 5 000 kun, nese název „Bosna (Zlosela)“ a má číslo 40. Byla vydána koncem roku 1939 nebo počátkem roku 1940, tedy ještě před Zorićovým vystoupením na veletrhu ve Slimeně. Zobrazuje muže a dívku v chorvatském lidovém kroji z oblasti Kuprešak. Fotografie, která posloužila jako předloha pro Kirinovu kresbu na této pohlednici, byla pořízena 11. června 1939 na výstavě „Přehled chorvatské rolnické kultury“ v Záhřebu a je uvedena v mé knize „Bankovky NDH: Neznámé příběhy“, která má vyjít v listopadu tohoto roku.
Zorinu verzi zpochybňují ještě dva další argumenty. Existuje filmový záznam z přehlídky ve Slimeně z 11. srpna 1940, na které se Zora zúčastnila s folklórním souborem Zlosela a který zachycuje vystoupení tohoto souboru. Během vystoupení neměly dívky na sobě alju, ale pouze košili a vestu, které tvoří horní část kostýmu. Dívka na fotografii ze záhřebské přehlídky má na sobě slavnostní alju a v tomto oděvu je vyobrazena také na pohlednici a bankovce.
A nakonec ta druhá osoba, která stále měla důvody domnívat se, že by mohla být dívkou vyobrazenou na bankovce, se 11. června 1939 zúčastnila přehlídky v Záhřebu a později měla příležitost prohlédnout si originální fotografie Dabče z této události a poznat na nich sama sebe.
Autor: Vedran Krušelj
Zdroj: Facebooková skupina “PRODEJ A VÝMĚNA – mince, bankovky, medaile a odznaky”
Vedran Krušelj Tématu bankovek NDH se věnuje ve své knize: “Bankovky NDH: Neznámé příběhy“.
Tato kniha je výsledkem mnohaletého vytrvalého a systematického výzkumu autora v této oblasti a představuje ucelený a komplexní přehled numismatické historie NDH s důrazem na bankovky. Poprvé jsou v odborné literatuře na jednom místě shromážděny všechny údaje nezbytné pro odborné zpracování, popsány v kontextu a podloženy četnými originálními dokumenty, novinovými články a fotografiemi. Jsou zde objasněny technické, symbolické a ikonografické rysy bankovek a jsou ‘vyprávěny’ příběhy osob, jejichž podobizny se na nich objevují.
Kniha mimo jiné obsahuje také premiérové zveřejnění náčrtu bankovky v hodnotě 50 000 kun z roku 1945 a každý kupující obdrží jako dárek samostatně číslovanou reprodukci její grafické rekonstrukce.
Další podrobnosti o knize najdete na profilu autora na sociální síti: https://www.facebook.com/vedran.kruselj
Vázaná kniha, formát A4, 392 stran, barevné ilustrace.
Kniha by měla vyjít ještě tento měsíc. listopad tohoto roku.
Běžná cena v knihách bude uvedeno 90 EUR + náklady na dopravu.
Již nyní je možné si jej objednat. V předprodeji za cenu 80 € + náklady na dopravu.
Využijte tuto nákupní nabídku, která bude platit i nadále. pouze do poloviny října.
Objednávku můžete zadat prostřednictvím:
E-mail: vedran.kruselj@gmail.com
Telefon nebo WhatsApp: +385 91 506 9477
