Follis byl druh mince v římském a byzantském měnovém systému, který v průběhu své historie prošel řadou změn.
Pojem “follis” se původně používal k označení velké římské bronzové mince, která byla zavedena kolem roku 294 n. l., ačkoli skutečný název této mince není znám. Tato mince vážila kolem 10 gramů a obsahovala přibližně 4% stříbra, které se nacházelo hlavně v podobě tenké vrstvy na jejím povrchu. Pozdější výzkumy však ukázaly, že tento údaj je nesprávný a že mince mohla být nazývána “nummus”. Termín “follis” v latině znamená váček (obvykle kožený) a existují důkazy, že tento termín se ve starověku používal pro zapečetěný váček, který obsahoval určité množství mincí. Rovněž se předpokládá, že mince byla pojmenována “follis” podle starořeckého slova „φολίς“, což znamená tenkou vrstvu kovu pokrývající povrch různých předmětů, jelikož tato mince původně měla na povrchu tenkou vrstvu stříbra.
Diocletianův follis byl navzdory pokusům o cenovou regulaci prostřednictvím Ediktu o maximálních cenách (301) v průběhu času přeceněn a znehodnocen. Za vlády Konstantina Velikého byla tato mince výrazně menší a neobsahovala téměř žádné stříbro. V polovině 4. století byla zavedena série konstantinovských bronzových mincí s nejasnou nominální hodnotou, které se proto v numismatice označují jako AE1, AE2, AE3 a AE4. Tyto mince se liší velikostí a mají průměry:
AE1 – větší než 25 mm
AE2 – od 21 do 25 mm
AE3 – od 17 do 21 mm
AE4 – menší než 17 mm
Follis byl znovu zaveden v roce 498 jako velká byzantská bronzová mince v hodnotě 40 nummi. Bylo to součástí měnové reformy císaře Anastasia, která zavedla řadu bronzových mincí s hodnotami vyznačenými řeckými číslicemi.
Fals (termín odvozený od slova „follis“) byla bronzová mince ražená dynastiemi Umajjovců a Abbásovců od konce 8. století, původně podle vzoru byzantských follisů.
Sestavil: Zlatko Viščević
Obrázky: Classical Numismatic Group [www.cngcoins.com].
